Jak elegantně vyřešit sdílení Bluetooth myši mezi více počítači

Koncem loňského roku jsem si koupil svou první Bluetooth myš – „Microsoft Bluetooth Mouse„, se kterou jsem byl spokojen až do chvíle, kdy jsem ji začal používat na více počítačích (kvůli homeofficu) a na každém jsem ji musel při prvním použití vždy znovu spárovat, což je velmi otravné. Obvykle to pak vypadalo tak, že jsem ráno zapnul pracovní NB, spároval myš, po práci jsem ji chtěl připojit k domácímu NB, opět jsem tu stejnou myš musel spárovat, abych ji mohl použít na svém NB. No a další den se totéž opakovalo zas na firemním NB a tak stále dokola.

Před pár dny jsem se konečně odhodlal, že koupím myš druhou a bude je holt střídat. Náhodou jsem narazil na myš Dell Mobile Wireless Mouse MS3320W Titan Gray, která se mi líbila a všiml jsem si, že podporuje jak Bluetooth, tak i klasické bezdrátové spojení, u kterého je ale potřeba mít v NB v USB portu přijímač, což je ale důvod, proč jsem dříve koupil Bluetooth myš. V domácím NB mám totiž v jednom USB portu WIFI přijímač  TP-Link Archer T2U Nano (který na rozdíl od NB jako takového podporuje i WIFI sítě 5 GHz), v druhém pak často mám firemní sluchátka. No a do třetího, posledního portu občas připojuju externí disk.

Naštěstí tenhle problém nemám u firemního NB, kde mám více USB portů. Proto myš budu používat na domácím NB přes Bluetooth, na firemním přes klasické bezdrátové spojení. Jediné, co je potřeba, je případně přepnout mód myši pomocí přepínače vespod myši.

Pro ty, co mají podobný problém, je toto asi nejlepší řešení. Snad tento článek pomohl těm, co neví, že existují myši podporující Bluetooth i klasické bezdrátové spojení. Já o tom ještě minulý týden nevěděl. 🙂

Rubriky: Hardware, Kubovy vyřešené problémy | Napsat komentář

Prvních pár dnů s Xiaomi Mi Box S (Android TV Box)

V poslední době nám u naší televize Panasonic TX-42AS650E (kterou máme již více jak 5 let), začalo trápit několik věcí:

a) TV nepodporuje moderní H.265, který se dnes pomalu stává standardem mezi video formáty. Výsledkem bylo, že některé nové filmy nešlo přehrát. Jistě, soubory by šlo převést do H.264, ale na to nemám čas (převod trvá poměrně dlouho).

b) TV začala mít i problémy s komunikací s externím diskem, přehrávání se zaseklo a výsledkem byla někdy i zaseknutá TV, kterou bylo potřeba natvrdo vypojit ze zásuvky, aby se TV vyresetovala. Tento problém nastává asi poslední půl rok a postupně se zvětšuje i frekvence výskytu problému. Problém je čistě při přehrávání filmu.

c) Před pár dny nám TV nabídla aktualizaci firmwaru. Zpočátku jsem byl potěšený, že Panasonic myslí i na takto starou TV (máme ji 5 let a tehdy to byl myslím „loňský“ model, tzn. je z roku 2014). Avšak to jsem nevěděl, že aktualizace sice zaktualizovala YouTube aplikaci, čímž ji ale bohužel poničila. Přehrávání a vše ostatní funguje až na jeden velmi podstatný detail – při přehrávání libovolného videa z YouTube se již nelze vrátit na hlavní obrazovku YouTube. Po stisku „back“ tlačítka na dálkovém ovládači se místo návratu aplikace zcela vypne. Tím pádem se aplikace nedá dost dobře používat a hlavně pro manželku to je velmi zásadní problém.

d) TV nepodporuje HBO GO, jen Netflix – víceméně jen kosmetický problém.

Řešení výše uvedených problémů:

a) koupit novou TV – bohužel většina TV se dnes dělá již jen v 4K rozlišení, které je v našich podmínkách víceméně nepoužitelné (co se týče příjmu klasického TV signálu), případně jen koukat na 4K obsah stažený z Internetu nebo koupený formou Blu-Ray disků. Navíc současná TV funguje jinak velmi dobře. Není tak zásadní důvod, proč ji nepoužívat i nadále, navíc když existuje alternativa, kterou zmiňuji hned v dalším bodě.

b) koupit chytrou krabičku (tzv. media center), která se připojí k TV pomocí HDMI kabelu, k ní externí disk (původně připojený k TV) a vyřeší všechny výše uvedené problémy. Po pár dnech zkoumání jsem se nakonec rozhodl pro krabičku Xiaomi Mi Box S, která je postavená na platformě Android TV.

Proč jsem si vybral zrovna tento konkrétní model

Důvodů je několik:

a) podporuje Wifi 5 GHz

Modelů, podporujících WiFi 5 GHz je i v dnešní době méně, než těch podporující pouze 2.4 GHz, který je dnes již zastaralý a např. v panelových domech již skoro k nepoužití (tzn. bez ztráty části rychlosti k Internetu). Někteří výrobci mají podporu 5 GHz za příplatek.

b) poměrně hodně recenzí a článků, dobré hodnocení

Při hledání ideálního modelu jsem se musel prokousat cca 10 relevantními modely v cenové hladině od 1000 do cca 2000 Kč. K některým jsem toho moc nenašel, k jiným mi stačilo jen většinově negativní recenze na Heurece, jindy třeba nedostačující technické parametry (třeba právě nepodpora Wifi 5 GHz) a podobně.

Do užšího finále se tak dostaly modely Formuler Z7+ 5G (cena začíná na cca 2400 Kč) a právě Xiaomi Mi Box S (na Datartu poslední kus stál 1800 Kč).

c) cena, značka, výherce

Nakonec zvítězil právě Xiaomi kvůli své ceně na Datartu, na kterém většinou nakupujeme elektro. Formulera bych sehnal jen na méně známých obchodech, se kterými nemám zkušenost a i případná reklamace či vrácení v zákonné lhůtě 14 dnů by byla koplikovanější.

Také čistě vzhledově se mi více líbil právě Xaomi, Formuler mi hrozně připomínal jeden levný box na externí disk, který jsem dříve měl a moc mi nevyhovoval. Samozřejmě velkou roli hrála i cena a více informací na YouTube. Také mám mobil od stejné značky, ale to už samozřejmě nehrálo moc velkou roli.

První zkušenosti s TV boxem

Zatím mám TV Box jen pár dnů, proto prosím berte níže uvedené čistě orientačně.

a) rozbalení, první zapojení

TV Box došel v celku obyčejném balení, které se skládalo z vlastního přístroje, dálkového ovládače, adaptéru, HDMI kabelu a velmi základního manuálu.

Instalace přístroje je velmi jednoduchá, stačí jej pomocí přiloženého adaptéru zapnout do zásuvky a propojit ho pomocí přiloženého HDMI kabelu s TV. Po zapnutí tak stačí televizi přepnout na Vámi vybraný HDMI port (naše TV má například tři). První spuštění trvalo o něco déle než všechny další, ale po 1 minutě byl připraven přístroj k úvodnímu nastavení. Rozlišení obrazu se nastaví dle doporučeného nastavení, které se box dozví z TV, případně lze kdykoli změnit v nastavení krabičky.

Hned jako první krok bylo potřeba spárovat Bluetooth ovládač s přístrojem dle instrukcí na obrazovce. Dle těchto instrukcí měl člověk přijít cca na 50 cm k přístroji a zmáčknout dvě tlačítka zároveň na ovládači. Poté již bylo samozřejmě možné ovládač používat z libovolné vzdálenosti. Jelikož je ovládač postaven na Bluetooth technologii, nemusíte vůbec mířit na TV Box a ten tak může být schován klidně i za televizí. Osobně jej mám pod televizí hned vedle XBOXu, abych mohl připojit i 4 TB externí disk. TV BOX sice má jen jeden USB port, ale neměl by být problém použití tzb. USB hubu, do kterého můžete připojit následně více zařízení najednou. Napadá mě třeba kombinace USB disku a přijímače pro bezdrátovou myš. Je ale lepší koupit Bluetooth myš (nebotřebuje USB přijímač) a spárovat ji s TV BOXem podobným způsobem jako ovládač (v menu přístroje na to je přímo jedna položka v menu).

Jakmile máte dálkové ovládání spárováno, hned v dalším kroku je potřeba připojit k Wifi (pozor, TV BOX neobsahuje vstup pro ethernetový kabel, existuje však snad nějaká redukce, kterou zapojíte do USB portu a poté by mělo jít připojit TV BOX k Internetu i touto cestou, nezkoušel jsem ale). Samozřejmě by Vám TV BOX fungoval i bez připojení na Internet, ale pak by se dal používat prakticky jen ke sledování filmů z disku. Stačí vybrat Vaši Wifi síť a napsat pomocí dálkového ovládače a virtuální klávesnici na obrazovce heslo k WiFi.

Poté se TV BOX dotáře na Váš Google účet, který můžete a nemusíte použít. Pokud jej nepoužijete, nebudete moci nainstalovat žádnou aplikaci z Google store (leda pomocí tzv. side loadu, tedy instalace z apk balíčku umístěného na Vašem disku). Můžete se buď přihlásit pomocí jména a hesla nebo pomocí počítače, kdy se přihlásíte na určitou stránku, tam se Vám zobrazí kód a ten opíšete v TV BOXu. Poté se již dostanete na hlavní obrazovku, na které vidíte odkazy na předpřipravené oblíbené aplikace (všechny lze nahradit Vámi preferovanými, nevhodné lze i odinstalovat). Pod těmito zástupci pak vidíte novinky z Vámi preferovaných aplikací (typicky YouTube, Netflix, HBO GO (pokud jej doinstalujete) a dalších aplikací, do kterých tak nemusíe spouštět, abyste se dozvěděli, co je nového. Osobně tam mám YouTube (ten používá hlavně manželka) a HBO GO (máme zatím zdarma 7 denní trial (jinak nijak omezený). Účelem článku není seznamovat čtenáře s prostředím jako takovým, k tomu lze najít na YouTube spoustu videí, např. toto, díky kterému jsem se vlastně i rozhodl pro tento TV BOX.

Po připojení libovolného externího disku se Vás box zeptá, co s diskem má udělat. Pokud se nepletu, jsou tam tři možnosti: „Použít jako uložné místo pro box“ (tzn. naformátuje disk a bude ho používat jako uložiště pro aplikace a hry (nezkoušel jsem), čímž interní 5 GB uložiště (po prvním startu má interní uložiště velikost cca 3 GB, zbytek bere OS a nainstalované hry) rozšíříte o velikost disku. Nebo tam je tuším položka „Procházet“, čímž se Vám zobrazí obsah disku. Poslední možností bylo „Pokračovat“ nebo „Zavřít“, čímž se jen dostanete do prostředí TV BOXU. Bohužel tato nabídka se zobrazí pouze jednou při prvotním zapojení disku k boxu a tak si už nepamatuju, co se tam přesně zobrazilo, ale rámcově tam byly tyto položky.

Hned jako první doporučuji zaktualizovat Android na verzi 9 (předposlední dostupná hlavní verze Androidu, verze 10 vyšla pro TV v prosinci 2019, je tedy stále možné, že Xiaomi ještě vydá aktualizaci na tuto zatím poslední verzi) z původní verze 8. Jednak proto, abyste se případně nezalekli případných změn a navíc, kdyby se něco nepovedlo, tak by nebyl problém s případným přepnutím přístroje do továrního nastavení. Zde v mém případě přišel první negativní pocit, protože po instalaci aktualizace jsem musel znova nastavovat lokalizaci. Z popisku nebylo jasné, zda celého systému nebo jen nějaké součásti, každopádně zde chyběla Čeština (nakonec jsem zvolil Angličtinu, kterou ovládám), což mě velmi překvapilo. Naštěstí se nejednalo o lokalizaci celého systému, ale jen nějaké části, na kterou jsem zatím nenarazil – vše mám v Češtině.

b) První kroky

Mé předchozí zkušenosti s platformou (operačním systémem) Android TV byly nulové. Jak jsem dříve napsal, již 6. rokem máme TV Panasonic, která krom pár problémů kolem podpory multimediálního obsahu je stále ve velmi dobrém stavu a má svůj proprietární firmware. Ani nikdo v mém okolí TV s Androidem nemá. I přesto, po shlédnutí asi dvou videí o Android TV na YouTube jsem si rychle zvykl a prakticky pak jen řešil detaily.

Výběr video přehrávače

Prvním krokem tak bylo hlavně prozkoumávání podpory přehrávání videí. Čistě dle technických parametrů by měl TV BOX podporovat prakticky cokoli. Zkoušel jsem staré AVI soubory, se kterými byly vždy problémy, zkoušel jsem klasický MKV formát s dnes již standardním kodekem H.264, tak i MKV formát s nejnovějším kodekem H.265 a vše v pořádku. Zkoušel jsem i přehrát 4K video s kodekem H.265 a opět bez zaváhání, přehrávač dokonce i převzorkoval video z 4K na full HD, protože naše TV 4k nepodporuje.

Co se týče výběru konkrétního přehrávače, zvolil jsem nakonec SMPlayer, který preferuji i na počítači už více než 10 let. Sice je modní dnes používat multimediální centrum KODI, které jsem také vyzkoušel, ale jelikož špatně detekoval filmy na disku a zobrazoval tak informace o úplně jiných filmech a celkově mi připadal takový nepřehledný, rozhodl jsem se právě pro SMPlayer, kterého zapnu, vyberu film na dvě kliknutí (výběr adresáře, výběr souboru) a koukám. Navolil jsem si i Angličtinu jako preferovaný zvuk filmu a Češtinu jako preferovaný jazyk titulků, člověk pak nemusí tohle neustále nastavovat. Samozřejmě tyto informace musejí být správně nastaveny v MKV či MP4 souboru, pokud nejsou spustí se výchozí. Hodně mě zklamal VLC, kterého mám na PC jako záložní. Jeho znázornění obsahu disku plýtvá hrozně místem, na konkrétním řádku totiž vidím jen adresáře, které mají společné počáteční písmeno. Hledáte-li tak např. film začínající na „Z“ musíte scrolovat až úplně dolů přes několik obrazovek.

V tom mě mile překvapil právě SMPlayer, který vezme obsah celého Vašeho fyzického disku (tedy všech oddílů na něm) a zobrazí ho na jedné obrazovce. Já mám tak dva oddíly na disku a všechny adresáře tak vidím na jedné obrazovce. Je to děláno tak, že SMPlayer vždy zobrazí poslední adresář v dané cestě na disku, tzn. pokud máte na disku cestu např.

výlety => 2018 => maďarsko.mkv, bulharsko.mkv … (smyšlená cesta)

tak Vám zobrazí adresář 2018 a v něm výše uvedené soubory, nemusíte tak už do adresáře výlety, což v mém případě šetří spoustu klikání navíc.

Další aplikace

Po zapojení, základní konfiguraci, instalaci SMPLayeru a jeho konfiguraci byla má práce s TV Boxem prakticky hotova. Ještě jsem jen nastavil YouTube (opět probíhá jednodušší cestou, kdy jen na PC nebo mobilu zobrazíte kód, který poté přepíšete do aplikace na TV) na manželčin účet a nainstaloval HBO GO aplikaci. Na notebooku jsem zahájil bezplatnou 7 denní zkušební období a aktuálně tak zjišťujeme, zda je HBO GO pro nás.

DLNA, sdílení disku připojeného k boxu

Zkoušel jsem ještě funkčnost DLNA na připojený disk k routeru (a.k.a. rádoby NAS), ale plynulost přehrávání byla tristní. Nevím, zda to bylo kvůli krabičce nebo routeru a více jsem to neřešil a i nadále holt budu sem tam odpojovat disk od boxu. Abych zabránil opotřebování USB portu na boxu, mám k němu připojenu USB prodlužovačku, kterou nikdy neodpojuji. Ještě předtím jsem zkusil opačný způsob, udělat síťový disk připojený k boxu, ale tam šlo sdílet jen adresáře, které přímo patřili použité aplikaci a ne adresář s daty a musel by se použít root, což zatím rozhodně nechci dělat.

Klady a zápory, závěr

a) klady

Největším kladem pro je fakt, že box podporuje prakticky libovolný video formát a to až do rozlišení 4K, konečně si tak přehraju libovolné video na své TV. To byl i hlavní cíl koupě. Dalším důvodem i byl fakt, že YouTube aplikaci je aktuálně de facto nepoužití, viz výše a plně ji nahradí stejnojmená aplikace na boxu. Ovládání přístroje je tak intuitivní, plynulé a jednoduché, že i běžní lidé, kteří si s IT tolik nerozumí si s boxem poradí. Moje manželka tak může v klidu brouzdat na YouTube a já mám klid. Posledním důvodem byla podpora HBO GO, která byla pravděpodobně přidána až během existence boxu, protože starší recenze českých uživatelů zmiňovali, že to nemá HBO GO.

Hodně mile mě potěšilo, že podporuje i více oddílů na jednom připojeném disku, s čímž si neporadil XBOX a zobrazil mi jen první oddíl. Disk mám takto rozdělen hlavně proto, že současná TV podporuje sice více oddílů, ale pro změnu nesmí být větší jak 3 TB.

Ohromila mě kvalita SMPlayeru, sice je jen čistě na přehrávání filmů, čili v porovnání s KODI je na první pohled chudým příbuzným, ale prostředí je čisté (KODI mi přijde opravdu přeplácaně, ale chápu, že jeho cílová skupina to tak chce) a není problém cokoli rychle pustit a to i díky zobrazování stromové struktury obsahu disku, které jsem zmiňoval výše.

Hlasový asistent mi fungoval poměrně dobře, vždy odposlechl přesně to, co jsem mu řekl a to i večer, kdy jsem mluvil méně hlasitě, což mě mile překvapilo. Zatím jsem ho používal čistě jen jako náhradu klávesnice, pokud vím, má umět i povely, to jsem ale nezkoušel zatím. Stejně tak ani asistenta nepoužívám na mobilu.

Mile mě potěšila i celková plynulost prostředí. Zatím nedošlo k žádnému záseku, jen jednou selhala manželce YouTube aplikace, u které se nešlo pohybovat. Jedním velkým překvapením je i dálkový ovládač, je lehký a Bluetooth, čili člověk nemusí vůbec mířit na TV, jako u starších ovládačů. To, že je velmi lehký jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem po delší době vzal do ruky ovládač od TV, dříve mě to nenapadlo ale je to opravdu těžké pádlo.

b) zápory

Klady jsem zahajoval ovládačem, dovolím si jím zahájit i zápory. Ovládač totiž obsahuje dedikované tlačítka pro Netflix a nějaké tlačítko „Live„, jehož funkcionalita mi byla zatajena, tlačítko nic nedělá. Funkci tlačítek bohužel nejde předělat a to ani k tomu určené aplikace, která se nachází v Google Store (bohužel jsem již zapomněl název) a tak mám na ovládači dvě tlačítka, které asi nikdy nepoužiji. Velká škoda a poměrně velké negativum.

Velkým negativem pak je bezesporu fakt, že mnoho aplikací pro Box stále chybí, ačkoli v klasickém Google store jsou. V boxu tak chybí jak třeba Chrome (alternativní webový prohlížeč má jak naše TV, tak XBOX), tak třeba Google Photos, což mě velmi nemile překvapilo. Na Google Photos máme celý rodinný archív a nevidím důvod, proč by taková aplikace neměla být i pro box. Naštěstí lze do boxu doinstalovat manuální cestou libovolná aplikace a v drtivé většině to údajně funguje, čili to asi časem vyzkouším. To, že tam ale není hned je dle mého chybou. Určitě bych tuto aplikaci uvítal více než Google Music, který tam je a krásně funguje, ačkoli hudbu na TV moc nezapínám a manželka vše dělá přes YouTube. Absence Chrome je pak velmi zarážející ve chvíli, kdy k boxu lze připojit klávesnici a myš. Ano, nachází se tam obskurdní prohlížeče, ale jsou k ničemu.

Stejně tak mě mrzí, že se mi nepodařilo rozjet v adekvátní kvalitě výše zmíněné přehrávání filmů přes DLNA ze síťového disku, ale možná je i chyba na mé straně, ještě to třeba prozkoumám časem, není to pro mě tolik důležité.

Také mě moc nepotěšila plynulost, resp. latence ChromeCast, tedy posílání obrazovky NB na displej televize přes WiFi, počítám ale spíše s tím, že se jedná spíše o vlastnost než negativum.

c) co jsem ještě nezkoušel nebo ještě chci více prozkoumat

Přeci jen plánuji ještě jednou zkusit DLNA pro přehrávání ze síťového disku, případně k tomu použít jinou technologii, např. SAMBA disk, nebo SFTP, které jsem ještě nestihl adekvátně prozkoumat. Na druhou stranu neplánuju pořízení profesionálního NAS kvůli vysokým pořizovacím nákladům a další bedně v domácnosti 😀

Určitě časem zkusím nainstalovat i oficiálně nepodporované aplikace, hlavně tedy Google Photos aplikaci, abychom návštěvám mohli zobrazovat rodinné fotky přímo na velké obrazovce bez nějakého omezení nebo složitého zapojování. Hodně mě překvapilo, že toto Google nepodpouje.

Vím, že na boxu lze hrát i hry, ale nevím, zda to někdy vyzkouším, na hraní mám totiž PC, XBOX či mobil. Napadla mě myšlenka připojení XBOX ovládače k boxu, ale nerad bych o něj případně přišel tím, že by nešel zpět připojit k XBOXu, tak jsem to zatím nezkoušel. V každém případě by neměl být problém připojit k boxu libovolnou klávesnici, myš či joypad, který podporuje Bluetooth, což také v budoucnu vyzkouším, ačkoli bez pořádného prohlížeče to asi nemá takový význam.

Ještě by bylo fajn jednou prozkoumat možnosti hlasového asistenta. Obávám se však, že ho nebudu moc používat, stejně jako na mobilu.

Budu rád, když se kdokoli z vás ozve s nápadem, jak vyřešit výše uvedené problémy, případně se podělí o nějaké další zajímavé využí boxu. A předem děkuji.

d) Závěr

Koupě ani v nejmenším nelituji, hlavní cíl je splněn a to navíc v de luxe balení. Vše je krásně plynulé, jak systém, tak přehrávání filmů a online videa (YouTube a HBO GO). Nesetkal jsem se s žádným větším problémem.

Menší problémy se snad nějak vyřeší nebo se na ně zapomene nebo je opraví novější verze Androidu, pokud budou vycházet ještě aktualizace.

Pokud někdo řeší obdobný problém, rád mu doporučím tento box. Až zase něco vyřeším nebo na něco přijdu, rád napíšu opět článek.

Celkové hodnocení 8 z 10. (s ohledem na mé potřeby)

Rubriky: Android, Google, Kubovy vyřešené problémy | Napsat komentář

Migrace na 5 GHz WiFi z mého pohledu (skoro) laika

a) Úvod

Před asi rokem jsem si všiml, že mám problém s výkonem Wi-Fi sítě. Rychlost poměrně kolísala (na úroveň 20 až 30 Mb/s) a hodně záleželo, jaký kanál mám nastaven v konfiguraci sítě. Z problémů jsem podezíral poměrně starý Wi-Fi router TP-Link (bohužel konkrétní model už neznám a router nemám u sebe). Koupil jsem proto nový, který konečně podporuje i moderní 5 GHz Wifi, jedná se o ASUS RT-AC1200G+. S „úžasem“ jsem zjistil, že ani můj NB (ASUS X555UB), ani mobil (Lenovo K5) moderní 5 GHz technologii nepodporuje.

Naštěstí záměna routeru problém vyřešila alespoň u stávající 2,4 GHz WiFi natolik, že na lince 100/10 Mb/s (download/upload) mi WiFi síť poskytovala stabilní rychlost 80 Mb/s (upload mě nikdy nezajímal). Tehdy jsem se dočetl, že WiFi (asi bylo myšleno jen 2,4 GHz) sítě spotřebují část rychlosti coby režii a zbylých cca 20 Mb/s jsem tak neřešil.

Nové degradace rychlosti sítě jsem si všiml asi před měsícem, či dvěmi, tentokrát průměrná rychlost byla asi poloviční.

b) Řešení problému – pokus první – hrabání se v konfiguraci stávající sítě

Po pár měsících jsem se tak opět přihlásil do webového rozhraní routeru a dvoudenní pouť za lepší sítí začala.

Příčin může být více – špatná konfigurace nebo rušení (buď jinou WiFi sítí, nebo jiným zařízením, které běží na 2.4 GHz (třeba Bluetooth)).

Základním problémem 2.4 GHz Wifi sítí je malé množství dostupných tzv. kanálů. Každá síť může vysílat jen na jednom ze 13 kanálů, teoreticky tak může být na jednom místě jen 13 Wi-Fi sítí, aniž by se navzájem rušili. Prakticky ale daleko méně, protože většina kanálů se navzájem kryje (pokud je nastavena šířka kanálu na 40 Hz) a dochází tak k vzájemnému rušení. Kanál je přidělován většinou automaticky, lepší je jej ale nastavit manuálně na 1, 6 nebo 11, tyto kanály se totiž nepřekrývají. Největší problémy tak nastávají třeba v panelácích, kde je vedle sebe velmi mnoho různých sítí a ty se tak navzájem ruší a dochází k degradaci rychlosti připojení na Internet.

Ani po mnoha pokusech s různými kanály a jejich šířkami jsem však nebyl schopen najít řešení. Samozřejmě vyresetovat komplet konfiguraci routeru jsem zkoušel, ale nepomohlo to. Nakonec jsem si (opět) vzpomněl na 5 GHz síť a uvědomil jsem si, že mám i nový mobil.

c) Finální řešení problému – migrace na 5 GHz

Povolil jsem v konfiguraci routeru opět 5 GHz síť a zkusil se na ni přihlásit přes nový mobil – Xiaomi Mi A2 Lite. Z počátku jsem svou 5 GHz Wifi síť v mobilu neviděl, zkusil jsem ji přidat ručně a hned spojení fungovalo. Od té chvíle se pokaždé připojím zcela automaticky. U NB samozřejmě žádná změna, Wifi síť nenalezena, i dodatečnými testy jsem ověřil, že NB opravdu 5 GHz technologii nezvládá. Vzpomněl jsem si, že existují tzv. „USB dongly“, tedy WiFi přijímače, které se zapojí do USB portu a pomocí nich se člověk může přihlásit i do 5 GHz sítí (tahle možnost mě při prvních problémech vůbec nenapadla). V dnešní době jsou navíc velmi malé, mají velikost přijímače bezdrátové myši.

Nakonec jsem pořídil TP-Link Archer T2U Nano, který se dá pořídit do 300 Kč aktuálně. Je opravdu malý, a jelikož jsem nedávno přešel u počítačové myši z klasické bezdrátové technologie (která potřebuje mít v PC neustále zapojený přijímač v USB portu) na Bluetooth (který přijímač v PC nepotřebuje, pokud PC podporuje Bluetooth), tak ani nezabírá další port, ale používá ten, který dříve používala myš. Jedinou nevýhodou je, že na přijímači neustále bliká dioda.

Wifi přijímač přišel v poměrně velké krabici (v poměru k velikosti přijímače) i s CD s ovládači. Ty však nejsou vůbec potřeba, zařízení ihned začalo fungovat, jen jsem ve správci hardware ve Windows deaktivoval integrovanou WiFi kartu. Poté jsem se mohl přihlásit k nové 5GHz síti standardní cestou. Dobré je ještě smazat nastavení staré 2.4 GHz Wifi sítě, aby se Windows nesnažili připojit na starou síť.

Velké překvapení na mě čekalo, když jsem (v té chvíli z legrace) zkusil připojit na novou WiFi síť 5 let starou TV Panasonic TX-42AS650E, která k mému velkému úžasu podporuje 5 GHz sítě a nebyl pro ni tak se k mé nové síti připojit. Opravdu nechápu, že NB dva až tři roky starý, stejně tak původní telefon s 5 GHz Wifi sítě nepodporují, ale 5 let stará TV ano. Renomé Panasonicu u mě tak stouplo zas o stupínek výše, ačkoli i tak je pro mě osobně dvorním výrobcem TV, kterého obdivuji už od roku 2000, kdy jsme si pořídili první TV (a rok na to i VHS (to byly časy!)) od tohoto výrobce. Posledním zařízením v naší domácnosti, které používá zastaralou 2,4 GHz Wifi sít tak je manželčin telefon, která používá dodnes Lenovo K5, který si tehdy taky pořídila.

d) vyplatil se přechod na 5 GHz?

Jedním slovem – ANO. Rychlost WIFI sítě je teď stejná jako „přes kabel“, tedy 100 Mb/s, tedy cca 12 MB / s . Se starou 2,4 GHz technologií jsem navíc neměl signál v ložnici, nyní ano a bez problémů, ač je už samozřejmě připojení pomalejší, protože je poměrně daleko a navíc signál prochází několika zdmi. Další výhodou také je fakt, že 5 GHz stále není tak hojně využíván, a proto nedochází k rušení (navíc 5 GHz Wifi mají daleko více volných kanálů a 23 z nich se nepřekrývá).

Celkové náklady jsou minimální – do 2 000 Kč nový router, 300 kč Wifi USB přijímač do NB. Samozřejmě záleží, zda vše zařízení podporují 5 GHz, pokud ne, museli byste je vyměnit nebo je používat na původní Wifi a novou nechat jen pro nová zařízení (routery umožňují souběžný běh obou Wifi sítí).

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody | Napsat komentář

Instalace druhého pevného disku (SSD) do notebooku

Před více jak třemi lety jsem koupil svůj zatím (a snad i zcela, plánuju spíše návrat ke stolnímu PC) poslední notebook ASUS X555UB osazený procesorem Intel Core i5-6200U, grafickou kartou GeForce 940M, 8 GB RAM a stále ještě klasickým plotnovým diskem, který jsem upřednostnil před SSD diskem, který v té době ještě nebyl tak cenově dostupný jako právě teď. Zatím jsem si tedy jen doplnil velikost RAM paměti na konečných 12 GB ( jeden 4 GB modul je napevno v NB na základní desce a nelze tak vyměnit za 8 GB modul). S tehdejším výkonem NB jsem byl relativně spokojen (ačkoli jsem věděl, že s SSD diskem to může být daleko lepší) a díky hibernování počítače startoval relativně rychle.

Poměrně nedávno jsem se dozvěděl o „neoficiální“ cestě, jak do svého NB dostat druhý disk a to pomocí jeho záměny za DVD vypalovačku, kterou jsem nikdy nepoužil k vypalování a i DVD jsem do NB vkládal velmi sporadicky.

Co přesně je potřeba udělat?

 Cesta za novým SSD diskem, v případě kdy z nějakého důvodu jej nechcete vyměnit zá původní pevný disk je jemně složitější, ale ve výsledku lepší, protože budete mít k dispozici více místa pro svá data.

Nejprve je potřeba objednat rámeček na disk, který vypadá stejně jako DVD mechanika, do kterého vložíte nový disk a rámeček s diskem namontujete do NB místo mechaniky. Nakonec na nový disk nainstalujete Windows (jakýkoli jiný OS), případně provedete klonování současného systému.

Objednání rámečku

 Já nakonec zvolil EBay, rámečky lze pořídit i v českých obchodech, kde ale většinou neuvádějí, pro jaký typ NB je rámeček určen. Na ebayi se dají sehnat rámečky, u kterých je specifikovaný přesný typ NB. Svůj rámeček jsem objednal zde a doprava trvala cca 3 týdny, cena cca 250 Kč vč. dopravy. Mělo by stačit na ebayi vyhledat „2nd HDD SSD Hard Drive Caddy for ….“ a místo teček vepsat přesný model NB.


Objednání disku

 Po menší úvaze jsem se rozhodl objednat disk Kingston A400 480GB 7mm za 1299 kč. Ono to je ale relativně jedno, jen je potřeba aby se jednalo o klasický 2.5 palcový SSD disk a ne o M.2 formát.


Montáž

 Ještě před rozděláním NB je potřeba nový disk vložit do rámečku. Po stranách rámečku jsem měl našroubované šroubky do obvodu rámečku, které bylo potřeba nejprve co nejvíce vyšroubovat, vložit disk a opět zašroubovat přes rámeček přímo do předpřipravených dírek na disku. Poté by měl disk pevně držet v rámečku.

Montáž rámečku je poměrně jednoduchá, bohužel rozmontování NB se liší dle jeho typu (např. můj první NB se rozdělával „zdola“, tento pro změnu přes klávesnici zeshora ) a je nejlepší si pro konkrétní model NB najít na YouTube instruktážní video. Já si bohužel nepamatuju jaké jsem přesně použil (potřeboval jsem se do NB dostat už dříve kvůli výměně baterie, která se za dva roky a něco nafoukla), ale pravděpodobně to bylo některé z těchto. Opět by mělo stačit vyhledat na YouTube něco jako „How replace DVD by SDD …“ a místo teček napsat konkrétní typ notebooku.

Jakmile máte NB rozebraný, stačí vymontovat DVD mechaniku (v mém případě se jednalo o jeden šroubek, poté stačilo mechaniku vysunout a vsunout místo ní rámeček s diskem a ten opět zašroubovat oním šroubkem. Poté sešroubovat NB do půvdního stavu.

První start počítače

 Během prvního startu prakticky nic zatím nepoznáte, systém vám samozřejmě nastartuje stejně pomalu jako obvykle. Až po přihlášení do systému byste měli vidět novou jednotku mezi vašimi disky. Pokud disk nevidíte v systému, buď jste udělali něco špatně (popravdě mě nenapadá co), nebo je potřeba disk nejprve přes správce disků naformátovat (bohužel si teď nevybavuju, zda jsem musel disk naformátovat či nikoli, pod záplavou dalších nastavování (viz dále) jsem toto již zapomněl). Formátování disku prosím konzultujte s Googlem, záleží totiž jaký systém máte a podobně.

Jakmile vidíte disk ve svém operačním systému, je potřeba se rozhodnout, zda na SSD disk systém zkopírujete ze současného systému (tzv. klonování) nebo rovnou nainstalujete čistý systém.

Klonování nebo čistá instalace OS?

 Nad touto otázkou jsem se původně moc nepozastavoval a chtěl jsem přenést současný systém na nový disk. Čistou instalaci jsem si nechal jako nouzové řešení.

Klonování systému

Pro klonování jsem zkusil dvě aplikace, a sice „O&O DiskImage“ (plná verze z časopisu CHIP) a „Minitool Partion Wizard 11“ (volně dostupná aplikace (pro domácnosti)). Bohužel ani s jednou jsem nebyl schopen systém korektně zkopírovat na SSD disk, vždy to skončilo tak, že systém byl zkopírován, ale nepodařilo se ho nastartovat (samozřejmě v BIOSu jsem změnil bootovací disk na SSD a podobně). Po odpoledni a večeru (šel jsem spát o půlnoci) stráveném s různými postupy jsem se rozhodl, že druhý den systém nainstaluju načisto přímo na nový disk.

Čistá instalace – příprava

MS umožňuje, minimálně u Windows 10, pomocí jejich aplikace vytvořit USB flash disk, ze kterého poté nainstalujete Windows 10. Stačí stáhnout jednoduchou aplikaci, pomocí které si vytvoříte instalační flash disk, ze kterého poté nabootujete a nainstalujete Windows. Samozřejmě pokud máte legální Windows aktuálně nainstalovaný.

Před spuštěním aplikace jen do NB vsuňte flash disk alespoň o velikosti 8 GB (data z něj budou smazána) a pomocí aplikace vytvořte instalační flash disk. Vše potřebné bude poté staženo z internetu během tvorby flash disku. Proces trval asi 30 minut a záleží na rychlosti Vašeho připojení na Internet.

Čistí instalace – provedení

Vlastní instalace Windows 10 (kterou jsem mimochodem absolovoval zcela poprvé) byla velmi jednoduchá a prakticky stačilo klikat na tlačítko další. Důležité jsou dva body – chvíle, kdy si vybíráte, zda se jedná o upgrade stávající instalace nebo o instalaci čistou (vybíráte samozřejmě druhou možnost – čistou instalaci) a následný dotaz, kam chcete Windows nainstalovat (samozřejmě zvolíte Váš nový SSD disk)

Celá instalace trvala 10-15 minut včetně nastavování a provedl se myslím během ní jeden restart.

Čistá instalace – prvotní nastavování

Při prvním startu je uživatel dotázán na základní údaje (jako heslo k WIFI, tvorba uživatelského účtu a pod.) a doplňující informace (např. zda Windows může používat hlasové příkazy, používat lokalizační údaje, a podobně…). Toto poinstalační nastavení zabere dalších asi 15 – 20 minut.

No a pak na řadu přichází to nejzábavnější – instalace aplikací, ovládačů a her. Tohle už je čistě subjektivní, mě osobně to zabralo asi dvě hodinky, možná hodinku a půl i s tvorbou účtu pro manželku.

Krom ovládačů jsem nainstaloval vlastně jen pár aplikací – Google Chrome, Google Drive klienta, Total Commander, 7-zip, Europa Universalis IV, Crusader Kings, Office a JDownloader. Většinu času trávím v Chrome a Total Commanderu, čili ani více nepotřebuju.

Ještě jsem zapomněl – původně byl v NB předinstalovaný Windows 10 Home, který jsem později upgradoval na verzi Pro. Během instalace Windows se mi nainstalovala původní Home verze a já tak musel i tentokrát verzi Windows upgradovat. Díky rychlému SSD disku a připojení na net toto trvalo cca 30 minut a počítač byl jednou restartován během toho.

Systém byl ihned automaticky aktivován bez mého zásahu, ať už původní Home verze, tak i Pro verze po upgradu. Totéž Office.

Klonovat nebo instalovat čistý OS?

Čistá instalace mě tak zabrala celkem asi 2-2.5 hodiny se vším všudy, prostě jedno odpoledne. Laborování s klonováním mi zabralo půl den a výsledek navíc žádný. Jistě, kdo úspěšně pronikl do tajů klonování by byl rychlejší a úspěšnější. Na druhou stranu, čistá instalace je vždy lepší, protože klonovat dva roky starý systém není moc moudré – obsahuje spoustu balastu a podobně. Navíc většina programů na klonování je placená a nebo k ničemu, alespoň z mého pohledu.

Za mě tedy určitě instalovat čistý systém.

Závěr

Instalace hardisku nebyla vůbec složitá a nebýt naprosto zbytečného laborování s klonováním disku, mohlo být za jedno delší odpoledne hotovo.

Jak je patrné z výše uvedeného, nikdy jsem neměl na domácím notebooku SSD disk (ano, jsem divný 😀 ) a v práci jsem to neřešil, tam mám SSD disk už dlouho. Když ale srovnám svůj notebook před a po instalaci SSD disku, tak je tam obrovský rozdíl co do výkonu.

Start systému byl původně  na více jak dvě až tři minuty (počítám do toho i dobu po přihlášení, kdy byl počítač skoro nepoužitelný, protože ho brzdily aplikace v pozadí, které se načítaly). S SSD diskem je start za cca 17s a po přihlášení mohu hned pracovat, práce se systémem i start aplikací je také o hodně rychlejší. Obrovský rozdíl. Se starým diskem jsem se naučil počítač hibernovat a start byl pak taky poměrně rychlý, ale i tak se to stále nedá samozřejmě srovnávat, SSD hodně vyhrává.

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody | Napsat komentář

How to install GNOME Commander 1.8.1 on Ubuntu 17.10

Today article is about an installation of GNOME Commander on latest Ubuntu 17.10. Moreover, this is my very first article in English and after very long time even, when I wrote my last article here in Czech.

I have installed Ubuntu 17.10 recently after about 2 years when I was not able to use any Linux distribution because of hardware incompatibility (graphics card, wired headphones…). But now, with Ubuntu 17.10 are these problems solved and nothing block me to use Ubuntu again finally.

I am quite addicted to file managers, namely Total Commander on Windows. I was used to using GNOME Commander on Ubuntu last time and I was curious, what new is with GNOME Commander, so I decided to try it again.

Unfortunately, in Ubuntu repositories is an only pretty old version of GNOME Commander (1.4.8, 2016) and since I have not found any repository with this software, I was forced to used good old way – installation from application sources. And this article is about how to do it.

Prerequisites:

1) You have installed Ubuntu 17.10 (with another version can be procedure different, but of course can work as well)
2) You are familiar with working on Unix console and your user has admin (sudo) privileges.
3) This manual is aimed for GNOME Commander version 1.8.1

Steps

1) Download and unpack GNOME Commander to some directory

2) Install followed necessary libraries, sadly quite many MBs will be downloaded and installed, but all stuff is in official repositories:

sudo apt-get install itstool 
sudo apt-get install xmllint 
sudo apt-get install libxml2-utils 
sudo apt-get install glib-compile-schemas 
sudo apt-get install libglib2.0-dev 
sudo apt-get install gtk2.0 
sudo apt-get install libgnome-2-0 
sudo apt-get install libgnome2-dev 
sudo apt-get install libgnomeui-dev 

3) Now, it is easy, so just do:

./configure (on a directory, where you unpack installation package)
make
sudo make install

4) It is all, you have installed latest GNOME Commander 🙂

I hope, that this article helps others who would like to install latest GNOME Commander version on latest Ubuntu 17.10. As well as I hope, that you like my very first article in English! 🙂

Rubriky: In English, Kubovy vyřešené problémy, Ubuntu | Napsat komentář

My weather indicator – zajímavé počasí pro Ubuntu

Dnes jsem při čtení jednoho článku narazil na zmínku o aplikaci My weather indicator slibující zobrazování počasí v Ubuntu. Schopnosti a informační hodnota aplikace mě ale opravdu hodně překvapila.

a) Co aplikace dovede

Aplikace dokáže v panelu Ubuntu zobrazit ikonku znázorňující aktuální počasí v předvolené lokaci doplněnou o zobrazení teploty. Další informace o počasí se pak dozvíte z kontextové nabídky aplikace.

V kontextové nabídce se nacházejí tyto informace:

  • lokace, teplota skutečná a pocitová, tlak, vlhkost
  • rosný bod, rychlost větru, viditelnost a typ oblačnosti (např. jasno, zataženo,polojasno…)
  • čas svítání, východu slunce, západu slunce a soumraku a aktuální fáze měsíce
Pomocí kontextové nabídky pak můžete provést tyto akce:
  • zobrazení předpovědi počasí pro danou lokalitu v následujících 5-ti dnech
  • zobrazení předpovědní mapy, tedy zachycení aktuálního počasí na mapě
  • obnovit informace o počasí (aplikace ve standardním nastavení aktualizuje informace co hodinu, lze nastavit i menší či větší interval)
  • zobrazení předvoleb, nápovědy, domovských stránek na Google+, Twitteru, Facebooku a podobně, nahlásit chybu a případně aplikaci ukončit
Počasí můžete sledovat až ve dvou oblastech,každou z nich mít na panelu a/nebo na ploše formou widgetu (v nastavení lze vybrat spoustu různých podob těchto widgetů). V nastavení aplikace si můžete zvolit poskytovatele dat, osobně jsem po dobrých zkušenostech z mobilních aplikací zvolil Yahoo.
b) Screenshoty
Widget i aplikace v panelu na jednom screenshotu, osobně ale používám jen identifikátor vedle hodin…
Předpověď počasí na následující dny

Nastavení aplikace

c) Jak nainstalovat

Instalace je poměrně jednoduchá, stačí k ní tři kroky (přidat repozitář, aktualizovat a provést instalaci):

sudo add-apt-repository ppa:atareao/atareao 
sudo apt-get update 
sudo apt-get install my-weather-indicator

Osobně jsem zkoušel na Ubuntu 14.04 LTS, neměl by být problém ani v novějším Ubuntu 14.10. Více informací o programu si můžete v angličtině přečíst zde.

Rubriky: Linux, Návody, Ubuntu | 1 komentář

Firefox a upomínkovač na nové tweety na Twitteru

Jak asi víte, dlouhou dobu jsem používal Chrome. Avšak i přes své nesporné výhody má jednu velmi zásadní nevýhodu, která v konečném důsledku převáží pozitiva.Tou nevýhodou je obrovská náročnost na operační paměť, která roste s každým novým otevíraným tabem.

A když už i na firemním notebooku, na kterém mám většinou otevřenopoměrně velké množstí tabů se mi začali zobrazovat hlášky o nedostatečném množství volné operační paměti (a to v něm mám 8 GB RAM), bylo rozhodnuto o migraci na úspornější prohlížeč.

Původně jsem chtěl opět používat Operu, jenže ta od verze 15 (tuším) používá stejné jádro jako Chrome a tak bych si nepomohl. Z velké trojky (Chrome, Firefox a Opera) tak zbyl Firefox. Pro něj byla dostupná většina mých oblíbených pluginů, náročnost na RAM paměť je cca 1/4, maximálně 1/2, firemní NB s ním nemá nejmenší problémy a i můj starší NB s ním funguje velmi dobře. Pro Firefox jsem však zprvu nenašel žádný upomínkovač (nevím jak jinak do Češtiny přeložit slovo „notifier“) na nové tweety na Twitteru. V Chrome jsem na to používal, pro mé účely dokonalý, plugin Silver bird. Ten však pro Firefox neexistuje, což je velká škoda.

Nakonec jsem našel  X-Notifier, který mimo jiné podporuje (díky uživatelským skriptům) i Twitter. Plugin po instalaci a konfiguraci (kterou si popíšeme v následujícím odstavci) vytvoří ikonku v panelu zobrazující počet nepřečtených Tweetů, což je přesně to, co jsem potřeboval.

Konfigurace doplňku je bohužel komplikovanější, nejprve je potřeba si nastavit doplněk jako takový,poté stáhnout ze stránek skript pro Twitter a nakonec nastavit i ten. Asi nejlepší bude nejprve stáhnout vlastní skript, pro jednoduchost dávám přímý odkaz, jeho nalezení není totiž zrovna jednoduché.

Po stáhnutí skriptu si otevřte nastavení doplňku a v něm se přepněte na kartu „Účty“ a zde klikněte na tlačítko „Skripty“. Mělo by se vám zobrazit nové dialogové okno, v něm klikněte na tlačítko „Přidat“ a vyberte stažený skript. Nakonec musíte pomocí roletky, ve které se ve výchozím nastavení nalézá „Gmail“ vybrat „Twitter“. Jakmile máte vybráno, stačí již jen zadat přihlašovací údaje k vašemu Twitteru, nastavit si četnost kontroly v minutách a hlavně nakonec kliknout na tlačítko „Přidat“, čímž definitivně vytvoříte připojení k vašemu Twitter účtu.

Nakonec si kliknutím na váš účet v pravém sloupci ověřte, že se vše uložilo správně, a že váš Twitter účet je nastaven jako výchozí. Nakonec si projděte celé nastavení doplňku a nastavte si jej dle svých preferencí. Od této chvíle by vám ikonka v panelu měla zobrazovat počet nepřečtených tweetů. Pokud je ikonka bez číslovky, pak to znamená, že nemáte žádný nepřečtený Tweet. Pokud kliknete na ikonku, načte se vám vaše Twitter stránka. Před prvním použití pluginu tak doporučuji se nejprve přihlásit na Twitter stránce a mít nastaveno automatické přihlašování.

Bohužel konfigurace je oproti dříve zmíněnému Silver birdu pro Chrome daleko komplikovanější, nezobrazuje v „bublině“ nové tweety, ale pro mé účely plně dostačuje, vše ostatní si rád přečtu přímo na Twitter stránkách.

Můžu však používat Firefox, uvidíme jak dlouho mi to vydrží :). Pevně věřím, že vám tento článek někomu z vás pomohl, níže ještě přidávám screenshoty s nastavením doplňku. Pokud někdo znáte elegantnější řešení, budu rád, když se o něj podělíte v diskuzích.

Konfigurace Twitter účtu
Konfigurace doplňku

Ikonka doplňku, mám 1 nepřečtený Tweet

Rubriky: Firefox, Kubovy vyřešené problémy, Návody | Napsat komentář

Steam: Jak rychle opravit (přeinstalovat) poškozenou hru

Dnes jsem řešil zajímavý problém – vlivem „zpackané“ (asi mojí vinou) instalace češtiny pro Maxe Payna 3 jsem potřeboval přeinstalovat tuto hru. Jelikož ale Steam při instalaci hry,pokud si dobře pamatuji, stahoval cca 30 GB dat (neuvěřitelné množství, kde jsou ty doby, co byly hry nebo operační systémy na disketách 🙂 ) nechtěl jsem ji stahovat celou znovu, místo toho jsem chtěl nějak vyvolat kontrolu souborů a jejich případnou náhradu za originál, prostě něco podobného jako je svc ve Windows.

Nejprve mě napadlo smazat některé soubory, které jsem předtím přepsal soubory z češtiny, s tím, že Steam pozná, že něco není v pořádku a chybějící soubory obnoví (stáhne znovu), což však nepomohlo. Hra se pouze nespustila.

Řešení bylo naštěstí poměrně jednoduché – stačilo ve Steam klientovi u dané hry v knihovně kliknout pravým tlačítkem myši na její jméno v levém sloupci a v kontextové nabídce zvolit možnost „Podrobnosti„.

Měla by se vám zobrazit následující obrazovka:

Vlastnosti hry Max Payne 3

Zde již stačí kliknout na záložku „Místní soubory“ a zde zvolit možnost „Ověřit integritu mezipaměti hry„. Steam do několika minut zkontroluje celou hru (pravděpodobně se kontrolují MD5 součty jednotlivých souborů) a nakonec vás informuje o množství lišících se souborů, které je potřeba stáhnout, což ihned zahájí.

Nemusel jsem tak stahovat celou hru, ale jen chybějící a změněné soubory.

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody, Steam | komentáře 4

Jak vyřešit problém s padajícím Doom 3: BFG edition (Steam edice)

Nedávno jsem si na Steamu pořídil v akci (na Aukro.cz) DOOM 3: BFG edition. Při hraní této hry jsem se opět přesvědčil, že ATI prostě nemá dobré ovládače – hra mi totiž při načítání libovolné uložené hry neustále padala. A zprvu jsem ani ovládače nepokládal jako zdroj problému.

a) Příznaky

Hra zprvu funguje (Doom 3 z BFG edice), při kliknutí na „New Game“ se spustí úvodní video, poté hráč může klasicky hrát. První problém nastává, až jakmile hru vypne a pokusí se po opětovném spuštění hry načíst dříve uloženou hru. V té chvíli dojde k pádu aplikace, zobrazí šedá obrazovka a po několika sekundách se zobrazí klasické hlášení, že došlo k pádu aplikace a nakonec se uživatel dostane na plochu.

Multiplayer může, ale i nemusí fungovat, a problém je pak společný s problémem v singleplayeru.

b) Řešení

Řešení jsou dvě. Nejprve fungovalo pouhé zahájení libovolné multiplayer hry, rychlé ukončení a load hry ze singleplayeru. Avšak toto řešení se ukázalo pouze jako dočasné a nakonec mi začal i multiplayer havarovat přesně tak jako singleplayer.

Druhým řešením je použití jednoho DLL souboru ze starších ovládačů ATI. Soubor se jmenuje atioglxx.dll,je nutné jej nejprve vygenerovat ze zdrojového souboru, který navíc musí pocházet z ovládačů 13.3 nebo starších (tedy 13.2, …), novější ovládače mají již nekompatibilní knihovnu.

Postup:

1. Stažení starších ovládačů ze stránek ATI, osobně jsem použil verzi 13.1, které najdete zde.

2. Stažený ovládač spusťte a nechte jej rozbalit do uvedeného umístění, po rozbalení můžete spuštěný instalátor předčasně ukončit.

3. V lokaci, do které jste nechali rozbalit soubory, byste měli v podadresáři „Support13-1_vista_win7_win8_64_dd_ccc_whqlPackagesDriversDisplayW86A_INFB151068“ najít soubor „atioglxx.dl_„, soubor si překopírujte např. na plochu nebo do jiného adresáře.

4. Soubor je nutné rozbalit pomocí příkazové řádky Windows. Proto si ji otevřete (WIN+R => cmd), přejděte do adresáře se zkopírovaným souborem a v něm proveďte následující příkaz: „EXPAND ATIOGLXX.DL_ ATIOGLXX.DLL„.

5.Ve stejném adresáři vám vznikne DLL soubor, který je potřeba nakopírovat do adresáře se hrou. Hra se instaluje mezi ostatní Steam hry. Pokud jste neměli lokaci, hry se nacházejí v adresáři „C:Program Filles (x86)SteamSteamAppscommonDOOM 3 BFG Edition„. V tomto adresáři by se měl nacházet i EXE soubor hry a do tohoto adresáře je potřeba nakopírovat vygenerovaný DLL soubor.

Alternativní postup

Jako alternativní postup je pak použití mnou vygenerované DLL knihovny, tu stačí nakopírovat dle bodu 5 předchozího návodu. Nezodpovídám za případné problémy na vašem PC, knihovna nemusí fungovat. Soubor můžete stáhnout zde.

c) Závěr

Pokud se vám vše podaří, hra by měla správně fungovat a již by nemělo docházet k pádům.

Zdroj: zde

Rubriky: Hry, Kubovy vyřešené problémy | 1 komentář

Způsobí Google Movies v ČR revoluci?

Jak asi již víte, v pátek 20. června, v poslední den jara 2014, spustil v České republice konečně Google Movies, které jsou tak aktuálně k dispozici v mnoha zemích a jsou nejdostupnější placenou službou Google Play hned po prodeji aplikací pro Android.

Myšlenka Google Movies (mít kdekoli, kdykoli a na čemkoli (co podporuje Google Play) k dispozici své filmy) mě od prvopočátku velmi zaujala a na Google Movies jsem se osobně těšil více jak na Google Music (obdobná služba s hudbou).

Když jsem si ale v pátek prohlídnul a vyzkoušel, byl jsem však spíše zklamaný. Většina filmů si lze buď vypůjčit (v SD nebo HD verzi) nebo rovnou koupit, avšak ceny jsou přehnané. Půjčovné jednoho filmu se může vyšplhat i přes 100 Kč a koupě jednoho filmu může být i 4* dražší.

Tohle však není pravděpodobně chybou Google, ale CZ distributorů, kteří nepochopily potenciál dané služby a nasadily ceny příliš vysoko.  Bohužel si (opět) neuvědomují, že film za 20-49 kč se bude lépe půjčovat jak film za 2,5* větší cenu. A také si bohužel neuvědomují, že 20-49 Kč je lepších než 0 Kč z pirátského úložiště.

Dalším problémem je fakt, že na rozdíl od Google Music, není pro Movies „All access“ režim, tedy přístup do kompletní sbírky filmů za měsíční paušál (hodně mi to připomíná např. placenou TV). Tohle ale Google vůbec nepodporuje a nejedná se tak o problém CZ verze služby.

Dalším problémem je i nedostatek filmů s alespoň s CZ titulkami (osobně ale nepotřebuji více, tedy dabing), pevně věřím, že se jedná jen o „rozjezdový“ problém.

V rámci vyzkoušení služby jsem si za 9,9 Kč zakoupil film „Oko bere„, na mobilu fungovalo hned vše správně, v prohlížeči se však vyskytly různé problémy a přehrávání jsem zprovoznil až dnes ráno, asi se tak jednalo jen o další rozjezdový problém.

Zatímco Google Music je dle mého názoru v ČR poměrně populární (právě díky podpory All access režimu), Google Movies toto zatím asi nečeká. Mohou za to vysoké ceny (způsobené pravděpodobně CZ distributory) a zatím malý počet filmů s CZ podporou.

V Google Movies tak vidím hlavně vizi do budoucna, kdy bude existovat All access režim a zákazník se bude moci dívat na své oblíbené filmy kdekoli a kdykoli a hlavně zcela legálně.

Příchod Google Movies předznamenává i další věc – brzký příchod Google Devices do ČR, tedy nákup Nexus zařízení přímo přes Google Play. Osobně si totiž myslím, že už to nemůže dlouho trvat a do vánoc 2014 se i k nám tato možnost dostane, ale nechme se překvapit.

PS: Pokud chcete být informováni o výhodných akcích v Google Movies, můžete sledovat tuto Google+ komunitu.

Rubriky: Android, Google, Google Movies | Napsat komentář