Měsíc s LG L9 II, díl třetí – negativa a závěr

S LG L9 II jsem již prakticky 1/4 roku. V dnešním posledním díle této série článků se tak zmíním hlavně o záporech tohoto zařízení a vše se pokusím shrnout v závěru.

a) Zápory

– hardwarové zápory

LG L9 II má samozřejmě i několik záporů. Jako první bych zmínil fakt, že po asi měsíci používání začal při stisku na jednom konkrétním místě vrzat. Mezi krytem a tělem přístroje se vytvořila cca milimetrová mezera. Naštěstí se nejedná o nic zásadního a při běžném používání si toho člověk ani nevšimne.

Daleko více mě však mrzí hlasitý reproduktor, který sice vypadá, dle mého názoru, velmi pěkně, avšak jeho umístění je velmi špatné při poloze zařízení na šířku. Při hraní her tak nejde moc slyšet zvukový výstup,protože jej samozřejmě zakrývám pravou rukou. Navíc jeho výstup není ani moc kvalitní. Jelikož vedle sebe jsou navíc dva stejné průduchy, které jsou odděleny USB výstupem, člověk si myslí, že telefon obsahuje stereo výstup, avšak opak je pravdou, jedná se o mono, protože druhý průduch je určen pro mikrofon.

Další a poslední čtyři HW nedostatky jsem zmiňoval již dříve. Jedná se o absenci podsvícení senzorových kláves, notifikační diody, čidla okolního osvětlení (tzn. absence automatické regulace jasu) a displej i s nastaveným nulovým jasem velmi září (což se někdy nehodí večer ve tmě). Na tyto negativa jsem si však, ač jsem se jich nejprve „bál“, zvykl.

Podsvětlení senzorových kláves mi prakticky nikdy při reálném používání nevadilo, přes den nespotřebovávají žádnou zbytečnou energii (přes den není potřeba, aby byly podsvětleny) a ve tmě je mačkám „nazpaměť“. Automatickou regulaci jasu jsem nepoužíval ani na předchozím Huawei (nebyl jsem moc spokojen s jeho chováním, často jas regulovat špatně), čili jeho absence mi také nevadí. Absence led diody jsem musel vyřešit aplikací „No led notifications„, která mě co dvě minuty upozorní na zmeškaný hovor či SMS, což mi bohatě stačí. Doposud se mi tak nestalo, že bych něco zmeškal. U Huaweie notifikační dioda sice byla, ale často jsem ji přehlédl.

– softwarové zápory

Telefon obsahuje bohužel i několik softwarových chyb, které pevně věřím budou odstraněny v blížící se aktualizaci na KitKat. Jako první bych asi zmínil, že QSlide aplikace nelze odstranit z notifikační lišty a zabírají tam drahocenné místo, ač je člověk nepoužívá. Dle prvních informací by však toto mělo být opraveno v nadcházející aktualizaci.

Nejpalčivějším problémem je malé integrované úložiště – 4 GB volného místa pro uživatele je opravdu málo. Problém je, že aplikace sice oficiálně lze přesouvat na SD kartu, ale jejich přesun je jen z malé části – většina dat zůstává v integrovaném úložišti. Mně osobně to většinou stačí, aktuálně mám volného místa cca 1 GB, ale věřím, že jinému to stačit nemusí. Problém je, když chci vyzkoušet nějakou hru, která dle dostupných údajů zabírá X MB. Avšak během instalace je potřeba mít volného místa 2x až 3x tolik (po instalaci samozřejmě aplikace zabírá jen původní místo), což bývá problém. Zatím to však lze obejít alespoň rootem, což jsem osobně ještě nevyužil.

To by bylo z nedostatků zařízení asi vše, pokud si na něco dalšího vzpomenu nebo si něčeho nového všimnu, článek co nejdříve doplním.

b) Závěr

Možná si po přečtení tohoto dílu říkáte, že toto zařízení má hodně nedostatků. Avšak opak je pravdou, v předchozích dvou dílech jsem tento mobil většinou jen chválil (maximálně jsem se zmínil o některém nedostatku, který zmiňuji dnes) a i přes tyto nedostatky jsem s mobilem velmi spokojen a stále si myslím, že v dané cenové kategorii (tedy do 6 000 kč vč. DPH, aktuálně se dá sehnat tento telefon i o 500 kč levněji a to u prověřeného obchodu), existuje jen velmi málo takto dobrých zařízení s Androidem.

Na mobilu si cením nejvíce perfektní vyladěnosti systému a jeho vzhled, ideální HD displej, stále dobré rozměry, ač se jedná o 4,7 palcové zařízení. Jistě se dá sehnat za danou cenu papírově lepší zařízení, ale ne vždy je i v reálném použití lepší (viz některé 4 jádrové čínské telefony se zalagovaným prostředím a podobně). Ze záporů mi vadí snad jen nevhodně umístěný reproduktor, na ostatní jsem si zvykl a některých si člověk ani nevšimne.

Po necelých třech měsících používání (tři měsíce by to byly 6. května) tak můžu s klidným svědomím říct, že jsem dobře koupil.

Rubriky: Android, LG, Mobilní telefony, O mně | komentářů 6

Měsíc s LG L9 II, díl druhý – praktické zkušenosti

V druhém díle tohoto článku bych se rád zmínil detailněji o první prohlídce telefonu, o tom, jak se mi líbí grafické prostředí telefonu, o prvních praktických zkušenostech s tímto telefonem a o výdrži baterie.

 

a) První prohlídka
 

LG L9 II mě zaujalo hned v obchodě při prvním úchopu. Ještě před odemknutím telefonu jsem si jej prohlédl. Zaujalo mne prakticky vše, co mohlo. Nejvíce však váha, na první pohled jsem hned poznal, že ač je telefon větší, je také ale lehčí než byl můj předešlý telefon – Huawei G300 (120g vs. 140g). Další kladné body si u mne telefon získal za svou štíhlost. Štíhlejší telefon bych pravděpodobně již nechtěl, protože již u tohoto telefonu jsem se zpočátku bál, abych jej „nerozmačkal“, protože na takto štíhlé telefony jsem nebyl doposud zvyklý.

 
Jelikož jsem poměrně konzervativní, líbil se mi telefon jako takový včetně barvy (mám černou verzi), osobně se mi totiž nelíbí mobilní telefony v různých barvách (červená, žlutá…), jak je to v dnešní době populární např. u Nokie s Windows Phone. I když je telefon již poměrně veliký (4.7 palců displej, rozměry 128,4 × 66,5 mm), dobře se mi v ruce drží, avšak ovládání jednou rukou se neobejde s častým přehmatáváním (možná mám jen menší ruce). Nejlépe se mi tak telefon ovládá oběma rukama. Naopak díky většímu displeji je práce s jakýmkoli programem či hrou daleko lepší než na předchozím 4 palcovém Huawei.

 

Displej mě mimochodem ihned ohromil svou jemností, pozorovacími úhly i jasem – většinou mám nastaven nulový nebo minimální jas, pochopitelně na sluníčku musím jas přidat. Díky HD rozlišení displeje (1280*720) má 4,7 palcový displej jemnost 312 ppi a je radost na něj pohledět.

 
Jediný záporný bod, co se týče vzhledu a fyzických parametrů zařízení, tak má LG u mne za lesklá záda, osobně moc nechápu, proč je výrobci vůbec dělají. Otisky se chytají na záda velmi rády a jdou vidět poměrně dobře. S tímto jsem se smířil a i přes počáteční obavy to dnes již neřeším. 
 
b) Grafické prostředí
 
Již v prodejně, jakmile jsem zařízení odemknul, mě zaujala grafická nástavba telefonu. A to jak svým vzhledem, tak plynulostí. Grafické prostředí a spoustu dalšího si můžete prohlédnout ve videorecenzi např. na YouTube kanálu mobilenet.cz nebo smartmania.cz, nebudu jej tak popisovat, dále jen zmíním postřehy, pozitiva a negativa.
 
Dle mého názoru grafická nástavba vylepšuje vzhled a chování výchozího čistého Androidu, avšak chod systému nezpomaluje ani jej neznepřehledňuje, jako tomu často bývá např. u Samsungu. Ač jsem u Huaweie používal alternativní launchery, u LG jsem žádný nakonec nepoužil a stále používám výchozí prostředí. 
 
Prostředí podporuje notifikace zmeškaných událostí ve formě malého čísla u ikonky dané aplikace. Pokud mám tedy zmeškaný hovor, nepřečtený email nebo SMS, vždy u dané ikonky vidím i počet. Pravděpodobně toto umějí jen integrované aplikace a není zde podpora pro jiné aplikace.
 
Tapetu lze nastavit nejen pro pozadí plochy, ale i pro pozadí menu. Pro menu lze nastavit i tapetu shodnou s tou, co máte na klasickém pozadí, v tomto případě lze nastavit její průhlednost tmavší nebo světlejší, osobně jsem zvolil tmavší – lépe se u ní čtou jmenovky ikonek. Bohužel se nedá nastavit libovolná jiná tapeta – můžete si tedy vybrat buď jen tu, co máte na klasické ploše, nebo jednu z předpřipravených. Nastavení najdete opět v kontextové nabídce menu s aplikacemi.
 
Vlastní menu aplikací je rozděleno do tří částí – Aplikace, Stahování a Widgety. První a poslední část je pochopitelná – v první vidíte ikonky všech nainstalovaných aplikací, v poslední pak vidíte nainstalované widgety. V prostřední (stahování – poměrně zmatečný překlad jsem mimochodem našel vícekrát) pak vidíte ikonky jen těch aplikací, které jste si sami nainstalovaly – nevidíte v něm tedy ikonky integrovaných aplikací. Bohužel, na rozdíl od některých alternativních launcherů nelze vytvářet vlastní kategorie.
 
Další, co mě potěšilo je, že počet ikonek v dolní liště není napevno určen, při přesunutí další ikonky se ty předchozí zmenší tak, aby se tam vešli. Do pěti ikonek pak v liště vidíte i jejich jmenovky. Toto např. u Huaweie opět nebylo možné (u výchozí launcheru samozřejmě), počet ikonek byl napevno dán. 
 
V notifikačním menu se nacházejí ikonky pro rychlé zapínání a vypínání té či oné aplikace. Jejich počet i pořadí lze jednoduše upravit. Jelikož je jich poměrně hodně a žádná mi nechybí, opět jsem nemusel instalovat extra aplikaci, jako tomu bylo u Huaweie. 
 
Hned pod touto lištou se nachází lišta s tzv. QSlide aplikacemi, což jsou aplikace, které při zapnutí běží jako „plovoucí“ tedy přímo na ploše a neběží přes celou obrazovku. Tento typ aplikací však nepoužívám a mrzí mě, že tento panel nelze skrýt a zabírá mi tak místo na notifikační liště. Jedná se tak o jeden z mála záporů výchozího prostředí.
 
Další nevýhodou výchozího prostředí je fakt, že automaticky neřadí aplikace v menu dle abecedy, jakmile něco nainstalujete, ikonka se vždy vloží na konec. Na rozdíl od Huaweie však lze seřadit ikonky pomocí kontextového menu a položky „Seřadit podle“ => „Alfabeticky“ (ještě je možné ikonky řadit dle data, to ale nepoužívám). 
 
Třetí a poslední nevýhodou, na kterou jsem zatím narazil pak je, že v případě ukončení náročnější aplikace (typicky hry) chvíli trvá, než se vám na ploše zobrazí ikonky. Problém by vyřešila instalace alternativního launcheru, ale jelikož se jedná jen o max. 3-5 sekund, tak to neřeším. Opět při srovnání s Huaweiem je na to LG daleko lépe, právě díky 1 GB RAM.

 

c) Praktické zkušenosti

Krom základních funkcí, jako jsou bezesporu volání a příjem SMS (obojí mimochodem v pěkném grafickém kabátku) jsem zatím stihl vyzkoušet surfování na Internetu (pomocí WIFI i mobilních dat), poslech muziky, přehrávání YouTube videí, fotografování a nahrávání videa, čtení knih a časopisů a stihl jsem si i zahrát pár her (nejsem žádný velký hráč). Naopak jsem zatím nestihl GPS, NFC a některé další pokročilé funkce (např. možnost dálkového ovládání TV, DVD a podobně).

Surfování na Internetu je díky modernějšímu HW a většímu displeji samozřejmě pohodlnější než na předchozím Huawei, navíc konečně můžu na mobilu používat i Google Chrome, který na G300 byl prakticky nepoužitelný. Díky většímu displeji již nemusím tak často zoomovat při čtení stránek, které nejsou přizpůsobeny mobilnímu telefonu.

I přesto, pokud čtu nějaký rozsáhlejší článek o několika stránkách, raději si jej rovnou nejprve přesunu do aplikace Pocket, pomocí které se mi čtou internetové stránky prostě nejlépe – navíc je můžu číst i po cestě, kde nemusím mít připojení na Internet.

Mobil samozřejmě nemá problémy s připojením na šifrované WIFI, včetně připojení na WIFI s WPA2-PSK šifrováním, a i na místech se slabým signálem jsem neměl, pokud si dobře pamatuji, žádné problémy. Co se týče mobilních dat, tak mi absence LTE nevadí, datové připojení mám prakticky jen jako doplňkové a moc jej nevyužívám. Mobilní připojení fungovalo na první pokus a nepotřeboval jsem nic měnit v nastavení telefonu.

Co se týče multimédií, tak vše funguje jak by člověk očekával. Zvukový výstup hodnotím jako lepší než v případě G300. Koukání na videa je opět díky velkému a kvalitnímu displeji taky příjemné.

Níže si můžete prohlédnout neupravené dvě fotografie pořízené telefonem, osobně mi plně dostačují, pro kvalitnější focení pak doma máme i klasický fotoaparát.

Ukázková fotografie č.1

 

Ukázková fotografie č.2

Pro lepší focení potěší přítomnost HW klávesy, která je nastavitelná a krom focení ji lze nastavit i jinou funkci, např. rychlé spouštění poznámek. Bohužel u mého kusu, pokud fotím HW, tak je fotografie otočená. Stačí tedy mít HW tlačítko při focení dole a vše je v pořádku. Ostatní uživatelé si však na toto nestěžují, je možné, že by pomohl tovární reset nebo něco podobného.

Jelikož mi to prakticky vůbec nevadí, tak zatím čekám na aktualizaci systému na KitKat, která snad již brzy přijde a při té příležitosti vyzkouším případně tovární reset. Osobně jsem rád, že je vůbec HW tlačítko přítomno, a jestli jej mám nahoře nebo dole při focení příliš neřeším.

Vlastní focení můžete spustit nejen HW tlačítkem, ale i pomocí slovního povelu, např. „smile“ nebo „LG“. Telefon je velmi citlivý a ve většině případů ihned provedl focení, jen zřídka, pokud se v mém okolí vyskytovalo příliš mluvících lidí, tak nezareagoval, což je ale na druhou stranu pochopitelné. Slovo samozřejmě musíte vyslovit alespoň se základní anglickou výslovností. Fotografie lze samozřejmě ukládat i na SD kartu.

Z her jsem zatím vyzkoušel jen ty základnější – Angry Birds, Angry Birds GO, Dead trigger 2 nebo The Simpsons: Tappet Out. Všechny fungují v pořádku, což se dalo samozřejmě očekávat. Ještě jsem vyzkoušel pár závodních her jako Asphalt 8: Airborne nebo Real Racing 3, ty byly také poměrně dobře hratelné, ale nezaujali mně a nakonec jsem je po chvíli odinstaloval.

Zde však přichází na řadu pro mne asi největší zápor tohoto zařízení – integrovaná paměť nechává uživateli 4 GB volného místa. Bohužel datové soubory hry se bohužel neukládají na SD kartu, ale do integrované paměti a ta brzy dojde. Přesun aplikací na SD kartu není zablokován, ale i po „přesunutí“ aplikace na SD kartu většina dat zůstane v integrované paměti, což je škoda – zde poprvé získává G300 navrch – u ní to i bez rootu nebyl problém.

Další postřehy zmíním v třetím pokračování článku.

d) Výdrž baterie

Většinu potencionálních zájemců pravděpodobně zajímá, jak je na tom telefon s výdrží. Po většinu dne používám telefon spíše jako klasický telefon než jako chytrý telefon, nemám tedy zapnuté WIFI ani datové připojení. Připojení na WIFI používám chvíli ráno před odchodem do zaměstnání (zkontroluji email, novinky ze světa, počasí, zahraji si na chvíli nějakou hru), zřídka si s telefonem hraji i po cestě do zaměstnání.

V zaměstnání WIFI zapnuté většinou nemám. Emaily a podobně řeším především na notebooku v práci. V práci tak mám telefon především na volání a SMS. Až večer, kdy mám více času, tak s telefonem pracuji více, třeba si pouštím YouTube videa nebo hraji hry.

Při tomto režimu mi telefon vydrží vždy alespoň dva dny, někdy i více. Pochopitelně pokud to přeženu s používáním telefonu, telefon si o nabití řekne i dříve. S výdrží baterie jsem tak spokojený.

e) Příště

V posledním části bych se zmínil o dalších praktických zkušenostech, shrnul bych negativa zařízení a pokusil bych se i shrnout necelé dva měsíce s tímto telefonem. Rád se případně pokusím odpovědět na vaše dotazy, které můžete psát v diskuzi – pokud budu vědět, rád odpovím. Pevně věřím, že se vám i tento díl líbil.

Rubriky: Android, LG, Mobilní telefony, O mně | Napsat komentář

Měsíc s LG L9 II, díl první – výběr telefonu

Prakticky před měsícem, 6. února, jsem si koupil po necelých dvou letech nový telefon – LG L9 II, recenze zde a zde. Nový mobilní telefon jsem si začal vybírat již delší dobu a výběr to nebyl vůbec jednoduchý, přitom jsem si nezadal velké nároky:

1) Minimálně dvoujádrový procesor
2) 1 GB RAM
3) Minimálně stejně kvalitní foto jako u G300, s bleskem
4) Oficiální CZ distribuce
5) Cena do 5 000 kč vč. DPH
6) Minimálně úhlopříčka 4,3 palce s rozlišením lepším jak 800*480
7) IPS displej
8) Minimálně 8 GB výchozího integrovaného úložiště

Mělo se tak jednat o jakýsi vylepšený Huawei G300, který byl můj první telefon s Androidem, a se kterým jsem byl poměrně hodně spokojen, až na menší RAM. Opět se mělo jednat o nižší střední třídu.

Bohužel Huawei za dva roky žádného adekvátního nástupce nepředstavil. I v dnešní době produkuje telefony v této cenové hladině s 512 MB RAM, a když už má 1 GB, tak mu chybí blesk. Musel jsem se tak poohlídnout u jiných značek.

Jak jste si možná všimli, ve svých nárocích jsem neměl požadavek na telefon s Androidem. Když se mi tak nedařilo najít žádný telefon s Androidem, který by mi vyhovoval, začal jsem se zajímat i o telefony s Windows Phone. Z jejich nabídky mne zaujal jediný – Samsung Aktiv S, který byl v lednu u O2 v akci za cenu cca 4 700 Kč vč. DPH (nepamatuji si přesnou cenu). Restrikce v systému ze strany Microsoftu byly však tak veliké, že jsem nakonec jakýkoli telefon s touto platformou již vyloučil.

Druhým uvažovaným telefonem, který neměl Android, byl Blackberry Z10, který byl v únoru v akci za 6000 kč. Ten jsem si i v jedné z pražských prodejen vyzkoušel, poměrně se mi líbil, ale nakonec jsem jej vyloučil z obav, že by se mi osobně špatně ovládal. Jak možná víte, neobsahuje totiž ani jedno tlačítko, vše se ovládá pomocí gest. A ty já osobně moc nemusím a prakticky nikde je nepoužívám (samozřejmě krom velmi základních gest u Androidu).

Navíc jsem nakonec zjistil, že ostatní platformy, snad až na iOS, který je pro mě finančně absolutně nedostupný, neobsahují podporu ze strany Google. Email a kalendář by samozřejmě fungovaly, ale např. pro YouTube na těchto platformách fungují jen neoficiální aplikace. A na Google+, který jsem si velmi oblíbil, bych musel přistupovat snad jen z prohlížeče telefonu. A Google Music bych pravděpodobně nemohl využívat vůbec. Jsem prostě velmi závislý na ekosystému Google.

K modelům LG jsem byl ještě na začátku roku poměrně skeptický, dřívější generace telefonů, pokud se nepletu, trpěli různými problémy, jako pomalejší prostředí díky nevhodné nástavbě (častý problém u Samsungů i dnes) nebo pomalostí aktualizací. Na začátku roku však dostala shodou okolností partnerka LG L1 II, který mě překvapil svou plynulostí prostředí i jeho vzhledem (hlavně toho prostředí).

V té době jsem chtěl výběr telefonu přerušit a počkat si na letošní MWC v Barceloně, na kterém se představují každoročně nové telefon. Partnerka tak ve mně vykřesala poslední jiskru naděje, já se zaměřil na aktuálně prodávané produkty LG a jediný, který mne zaujal byl právě LG Optimus L9 II, jak se jmenuje celým svým jménem.

Byl jsem si ho vyzkoušet do prodejny a hned po prvním vyzkoušení mě velmi potěšil. Velmi lehký (oproti G300), přitom má 4,7 palcový HD displej. Plynulost prostředí byla taky výborná. Cena byla sice vyšší, ale na oplátku jsem dostal značkový produkt s výše uvedenými parametry a s přislíbenou aktualizací na KitKat, která se snad odehraje již v průběhu tohoto měsíce. Displej je opravdu na dobré úrovni a i při koukání z úhlu vše vypadá dobře. Potěšila mne i přítomnost HW tlačítka pro fotoaparát, které se dnes u telefonů s Androidem moc nevidí.

Nakonec nebylo co řešit, doma jsem si přečetl ještě jednou vše o tomto telefonu včetně jeho negativ – chybí notifikační dioda (jak jsem se v té době dozvěděl, dá se nahradit aplikací, např. NoLed Notifications a dnes mi prakticky dioda nechybí) a tlačítka nejsou podsvětlena. Sice jsem nedodržel pár svých požadavků, ale nakonec se ukázalo, že to ničemu nevadilo.

Hned druhý den brzy ráno jsem si telefon objednal u CZC (prodejnu mám po cestě z práce) za 5990 Kč vč DPH a cestou z práce jsem si téhož dne rovnou telefon vyzvedl.

V druhém dílu článku se již zmíním o zkušenostech s tímto telefonem. Pokusím se vše shrnout, jak pozitivní, tak negativní aspekty tohoto zařízení. Pevně věřím, že se vám článek bude líbit.

LG Optimus L9 II

Rubriky: LG, Mobilní telefony, O mně | Napsat komentář

Twist Plus – náhrada za virtuálního operátora?

Dnešní článek bude na netradiční téma – mobilní tarify. Poměrně dlouhou dobu jsem řešil problém s drahým voláním. Celá rodina používá služby T-Mobile, někteří členové mé číslo mají volání na mé číslo zdarma v rámci svých tarifů, změna operátora tak nepřicházela v úvahu. Vázat se ke klasickému tarifu se mi nechtělo – moc nevolám (většinou se volá mi) a měsíční výhody bych tak pravděpodobně ani moc nevyužil, navíc se nerad k čemukoli vážu. Další možností bylo pořízení DUAL SIM telefonu a využití nějakého virtuálního operátora, žádný se mi však nezamlouval (telefon).

a) Doposud

Doposud jsem používal tarif „Twist Přátelé„, 5 vybraným kontaktům jsem tak volal za 3,5 Kč a zbytku za 7 Kč. K tomu jsem využíval měsíční zvýhodněné volání do všech sítí za 2,5 kč / minuta (tzv. „Našim za dobití), jelikož jsem si však nabíjel telefon jednou za dva až tři měsíce za 300 kč, musel jsem po zbytek času volat za plnou cenu, až do dalšího nabití.

b) Twist Plus

Před pár dny jsem si přečetl, že T-Mobile poskytuje „neveřejnou“ předplacenku Twist Plus s poměrně dobrými podmínkami – 2,5 Kč / minuta, 1,5 Kč SMS, 4,9 Kč MMS, vše do všech sítí a bez jakýchkoli závazků a po celou dobu využívání tohoto Twist tarifu.

Navíc i k tomuto tarifu lze využít výhodu „Našim za dobití„, ale není to podmínkou samozřejmě. Klient s tímto tarifem samozřejmě nemůže využít výhodu „Super sazba“, tedy volání za 2,5 Kč / minuta – to již má v rámci tarifu. Volit tak může mezi internetem zdarma, voláním zdarma mezi 19. a 7 hodinou v rámci TM, nebo každou druhou SMS zdarma do všech sítí.

Jediným negativem je špatné účtování – platí se za celé minuty, tedy např. za hovor o délce 1 minuty a jedné sekundy zaplatíte minuty dvě. V ostatních parametrech se však pravděpodobně vyrovná velké části virtuálních operátorů nabízející služby bez závazku.

c) Jak získat Twist Plus

Jak je již uvedeno v původním odkazovaném článku i v oficiálních podmínkách, musí žadatel o Twist tarif splňovat několik základních požadavků – SIM karta musí být používána alespoň 6 měsíců, klient nesmí využívat Mobile Combi,  nebo mít M2M či datovou SIM kartu (v článku mají chybku, správné jsou oficiální podmínky). Také musí být samozřejmě zákazníkem T-Mobile, jako zákazník se však nepočítá ten, kdo používá služeb virtuálních operátorů v síti T-Mobile (Kaktus, Mobil.cz) a nesmí se jednat o firemního zákazníka.

Jelikož se jedná o neveřejnou nabídku, nelze ji aktivovat např. přes „Můj T-Mobile“ (webová samoobsluha T-Mobile). Pokud klient T-Mobile tyto podmínky splňuje, měla by mu přijít „zvací“ SMS, na kterou stačí odpovědět formou SMS ve tvaru „CHCI PLUS“ a tuto SMS odeslat na 4603.

d) Jak jsem získal tarif já

Mě žádná SMS nepřišla. Od 21.1. 2014 jsem až do dneška (1. února) čekal, zda nepřijde. Do 1. února jsem čekal proto, abych se mohl kouknout do únorového ceníku (v lednovém jsem tento tarif ještě nenašel, v únorovém ceníku se nachází na stránce 72), zda se v něm Twist tarif v nachází, a zda nemá nějaká úskalí, o kterých původní zpráva nehovoří.

Zkusil jsem tedy, i bez „zvací“ SMS, poslat na 4603 SMS ve tvaru „CHCI PLUS“ (viz výše) a hned jsem si v na webu ověřil, že mi byl tento Twist tarif přidělen. Do 15 minut přišla potvrzující SMS. Zkusil jsem provést testovací hovor a opravdu byl za 2,5 Kč / minuta. Také jsem si ověřil, že pomocí „Můj T-Mobile“ můžu kdykoli zdarma přejít zpět na původní „Twist Přátelé“ nebo i na jiný Twist tarif.

T-Mobile mě tedy potěšil, nemusím hledat DUAL SIM telefon, nemusím využívat služeb virtuálních operátorů, nemusím se vázat smlouvou k T-Mobile a konečně mám poměrně dobrý Twist tarif. Věřím, že bych získal klasický tarif se smlouvou s lepšími podmínkami, ale pro mne je nejdůležitější volnost, a navíc bych opravdu klasický tarif nedokázal pořádně využít.

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Mobilní telefony, T-Mobile | Napsat komentář

Nefungující ovládače grafické karty ATI v Ubuntu aneb černá obrazovka po startu systému

Má grafická karta v notebooku – ATI Radeon HD 5470, má problém – nové ovládače s touto kartou nefungují, a to jak ve Windows, tak v Linuxu. Uživatelé tak musí nainstalovat starší ovládače – 13.04 (verze ovládače se náhodou shoduje se starší verzí Ubuntu, nemá to však souvislost).  Na všech novějších totiž dochází k jednomu velkému problému – po naběhnutí systému totiž uživatel vidí na primárním monitoru vždy jen černou barvu, obraz prý funguje jen na externím (sekundárním) displeji, což jsem však nemohl ověřit. Tento problém se řeší např. zde.

Dnes jsem však na tuto maličkost zapomněl a nechal jsem si v čerstvě nainstalovaném Ubuntu 13.10 nainstalovat proprietární ovládače, které jsou již novější. Po restartu mě tedy čekalo nemilé překvapení – černá obrazovka, dokonce nefungovala ani konzole,která se uživateli zobrazí kdykoli po stisknutí klávesové zkratky ALT-CTRL-F2.

Cesty, jak vyřešit tento problém, jsou dvě – reinstalace systému nebo ruční oprava problému, která je většinou složitější. Já si samozřejmě vybral možnost druhou, ruční opravu, reinstalace je u mne až ta poslední nejzazší možnost.

Hledání řešení mi zabralo nějaký čas, ale nakonec se ukázalo, že je řešení velmi jednoduché – ve zkratce – stačí v nouzovém, chcete-li záchranném, režimu Ubuntu odinstalovat několik balíčků. Nyní si tedy ukážeme, jak na to.

1) Je nutné nabootovat do záchranného režimu, podrobný postup a popis záchranného režimu ( obojí je však mírně zastaralé)  najdete například zde. V boot nabídce (tedy v Grubu) stačí vybrat položku „Advaced options for Ubuntu“, a zde poté vyberte první položku ze shora (případně dle verze jádra, které používáte), u které se nachází popisek „Recovery mode“.

Ubuntu vám tak nabootuje do speciálního režimu, který slouží právě pro obnovení počítače, detailní popis viz výše uvedený odkaz.

2) Pro nás jsou potřebné dva příkazy – „dpkg – Opravit poškozené balíky“ a „root – Drop to root shell prompt“. První příkaz je potřeba jen proto, aby se připojili všechny disky v počítači, jinak bychom jej ani nepotřebovali. Nejprve tedy spusťte příkaz „dpkg“, čímž se vám připojí všechny disky a zkontrolují se všechny balíky, případně se opraví. Toto naštěstí netrvá dlouho, u mne cca minutu.

Následně tedy spustíme druhý příkaz – root shell, čímž se vám zobrazí shell systému. Zde stačí napsat pouze jeden příkaz:

apt-get remove –purge fglrx*

Tímto odstraníte všechny balíčky, jejichž jméno začíná na fglrx (* je opravdu potřeba, u purge jsou dvě pomlčky, pokud vám příkaz nepůjde, zkuste jen jednu pomlčku). Odinstalování potvrďte – mně osobně se odinstalovaly balíčky s celkovou velikostí 200 MB. Jedná se o balíčky s ovládači ke grafické kartě.

Následně příkazem reboot restartujte počítač, případně jej restartujte „natvrdo“, nepřišel jsem na lepší způsob restartu. Po restartu by mělo být vše v pořádku. Výše uvedený návod pochopitelně funguje pouze u sestav s grafickou kartou ATI.

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody | Napsat komentář

Jak vyřešit sekající se flash v Google Chrome

V poslední době jsem se setkával u svého notebooku (ASUS K52De) s problémovým přehráváním flash videa a audia, a to hlavně u Hudby Google Play. Přehrávání hudby se občas seklo na vteřinu, či dvě jakmile jsem se v Google Chrome (dále jen Chrome) přepínal mezi jednotlivými taby během přehrávání hudby. K podobnému chování docházelo i u klasického YouTube. Koukal jsem samozřejmě mezi běžící procesy, zda mi na pozadí neběží něco, co by nemělo, ale nic zvláštního jsem nenašel. Včera jsem však přišel na příčinu mých problémů – za vše může integrovaný flash v Chrome.

Řešení problému je tak poměrně snadné a skládá se ze dvou kroků:

1) Instalace flashe přímo od Adobe

Tento krok však nestačí – Chrome bude i po instalaci flashe používat svůj výchozí. Adobe Flash můžete stahovat zde.

2) Deaktivace integrovaného flashe

Standardními prostředky (nastavením v uživatelsky dostupných menu Chrome) toto nelze provést – uživatel se musí „pohrabat“ Chrome „pod kapotou“, v tomto případě musíte vyvolat speciální konfigurační stránku Chrome zadáním následující adresy do adresního řádku: chrome:plugins (musíte bohužel překopírovat přímo do adresního řádku). Měla by se vám zobrazit následující konfigurační stránka:

Jedna z konfiguračních stránek Google Chrome

Kliknutí na odkaz „Deaktivovat“ u položky „Adobe Flash Player“ bohužel nic nevyřešíte – deaktivujete jak integrovaný, tak systémový Adobe Flash – samozřejmě jen v Chrome. Musíte tak nejprve kliknout na odkaz „Podrobnosti„, nebo na tlačítko „+“ vedle něj. Tímto se vám zobrazí podrobnosti ke všem nainstalovaným pluginům.

Tatáž konfigurační stránka, tentokrát i s podrobnostmi

Nyní se vám zobrazí v sekci „Adobe Flash player“ informace o obou (o všech) nainstalovaných flash pluginech. Nyní stačí klikem na odkaz „Deaktivovat“ deaktivovat ten integrovaný. Poznáte jej tak, že v cestě k pluginu ( řádek Umístění:…) má uvedeno „GoogleChrome“ nebo „PepperFlash“ (záleží na platformě, PepperFlash by měl být, pevně věřím, uveden i v linuxové verzi). U tohoto záznamu tedy stačí kliknout na odkaz „Deaktivovat“, tím zešedne (zneaktivní se).

Nyní je potřeba jen Chrome KOMPLETNĚ ukončit, tedy např. ve Windows včetně aplikace, která vám běží na pozadí (zajišťuje např. vaší dostupnost na Google Hangoutu i během „vypnutého“ Chrome, pokud používáte jeho oficiální doplněk pro Chrome) a znovu pustit Chrome (a případně zkontrolovat stejnou cestou, že se nastavení uložilo). Nyní by mělo být již vše v pořádku, alespoň mně to pomohlo. Od té chvíle se již přehrávání hudby ani na vteřinu nepřerušilo (neseklo).

U mne tak tato konfigurační stránka vypadá takto:

Konečná podoba konfigurační stránky

Nepomohlo?

V tom případě doporučuji pročistit počítač od zbytečností a zkontrolovat, zda vám neběží na pozadí nic neočekávaného a zbytečného. Dalším možným řešení by byla deaktivace dalších nepoužívaných pluginů stejným způsobem. Poslední radou je pak používání jiného prohlížeče, což pro mne již není řešením – Google Chrome mě „dostal“, ale o tom někdy jindy :).

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody | komentáře 2

Nákup domény a její integrace s Bloggerem

Jak jste si možná všimli, můj blog má novou adresu – jakubsenk.eu. Samozřejmě funguje i původní adresa a při jejím použití jste automaticky přesměrováni na novou doménu. Stejně tak funguje i u nové domény adresa bez www. V dnešním článku bych se rád zmínil o tom, jak toho dosáhnout.

Výběr domény a registrátora

Prvním a současně nejdůležitějším krokem celého procesu je výběr domény nejvyššího řádu (.CZ, .EU, .COM..).

Osobně jsem zvolil doménu .eu hned z několika důvodů:

1) je anonymnější 

Při registraci domény, ať už jakékoli, musíte u většiny registrátorů zadat svou adresu. Ta je pak u CZ domén veřejně dohledatelná např. pomocí nástroje typu whois. Kdokoli si pak může najít vaši adresu. A pokud napíšete nějakou podvodnou, může vám registrátor takto registrovanou doménu odebrat (viz smluvní podmínky Wedosu, základní ustanovení, bod 9).

V případě EU domén tato adresa dohledatelná veřejně není a zná ji jen registrátor a správce domény eu – EURid, veřejně dostupný je vždy jen email, ale lze povolit zveřejnění i dalších údajů, např. adresy, ale jen při explicitním vyžádání. Nástroj whois pro EU domény najdete zde.

2) bývá levnější

Toto již nebývá pravidlem, ale většinou je EU doména levnější jak CZ nebo minimálně stejně drahá (dražší EU doménu než CZ jsem doposud u našich registrátorů neviděl). V mém případě byla doména o 50% levnější než u CZ domény u stejného registrátora (stála mě 79 kč / rok vč. DPH).

3) máte větší šanci, že vámi vybraná doména bude volná

Tento bod nelze brát pravděpodobně obecně, ale jen v konkrétních případech – např. u domén typu jmenoprijmeni.domena (u českých jmen). Opačně by to jistě bylo třeba u domén s německým či jmen jiných národností.

Nyní stačí vybrat konkrétní doménu druhého řádu (tedy u mne „jakubsenk“), ověřit si dostupnost této domény u libovolného registrátora (každý z nich má jednoduchý formulář, do kterého napíšete vámi vybranou doménu a on vám vypíše zda je doména dostupná).

Nakonec přichází volba registrátora. Toto je další těžší krok, protože je jich hodně, každý má jiné služby a ceny. Obecným dobrým pravidlem je výběr registrátorů, které mají dobré hodnocení u správce české domény –  CZ.NIC. Doporučuje se vybírat jen z registrátorů, kteří mají nějakou certifikaci, viz stejnojmenný sloupeček v odkazované tabulce. Seznam se však zdá být jemně neaktuální, např. Wedos již podporuje i DNSSEC, který je vhodné mít aktivní, viz níže.

Já jsem si zvolil nakonec registrátora Wedos, který mi doporučil jeden z mých známých, a jak jsem poté zjistil, má i nejlevnější EU domény (k datu registrace mé domény). Jelikož jsem potřeboval jen doménu, nemusel jsem nic dalšího řešit.

b) Registrace domény

Registrace domény se může lišit, ale obecně se zadávají tyto údaje:

  1. Základní informace o doméně – její název, doména nejvyšší úrovně, délka registrace, typ dokupovaného webhostingu (nemusíte nic dokupovat, nebo si např. u Wedosu aktivovat zdarma dostupný hosting)
  2. Základní nastavení DNS pro danou doménu – zda chcete použít DNS registrátora, či vlastní DNS server.
  3. Základní informace o majiteli domény – můžete registrovat i někomu jinému
  4. Základní informace o plátci domény – v bodech 3 a 4 se zadávají podobné údaje – jméno, příjmení, adresa, email, telefon a podobně. Většina údajů je povinná
  5. Během registrace musíte potvrdit přečtení různých pravidel a podobně
Po dokončení registrace přijdou na zadaný email platební informace, typ platby se u Wedosu volí až v rámci příchozího emailu – nezadává se při registraci. 
Zde jedno důležité upozornění – majitelem domény se stáváte až ve chvíli skutečného příchodu peněz na účet registrátora (pošle potvrzení), a ne po poslání peněz. Proto volte co nejrychlejší způsob platby – buď přímo kartou nebo PayPalem (který jsem zvolil já). Pokud byste totiž zvolili převod z účtu, který trvá den až dva, tak se vám může stát, že vám někdo doménu mezi tím „vyfoukne“ díky rychlejší platbě. Jelikož jsem platil PayPalem, doména byla během 5 minut má. 
Od potvrzení registrace se začíná počítat jeden rok její platnosti (nebo na kolik let jste si ji koupili). Jeden rok je v tomto případě počítán pravděpodobně od 1. následujícího měsíce. Já si doménu registroval 28.prosince 2013, ale mám ji registrovánu až do 31. prosince 2014. 
c) Prvotní nastavení
Jakmile vám přijde potvrzení o vlastnictví domény, tak by měla být doména ihned aktivní a díky tzv. zaparkování domény se vám zobrazí parkovací stránka daného registrátora při pokusu o načtení stránky s doménou v prohlížeči. Níže uvedené návody se vztahují na webové rozhraní registrátora Wedos, u jiných by měl být postup podobný.
Jako první byste měli aktivovat DNSSEC, což je ochrana proti podvržení vaší domény. Tato ochrana by vás i vaše čtenáře měla chránit před pokusy „hackerů“ o přesměrování vaší domény na jiný server.
Vlastní nastavení, alespoň u Wedosu je velmi snadné – jedná se o pár kliknutí a hodinové počkání na aktivaci (ač konfigurátor Wedosu informuje i o několika hodinové době pro aktivaci). Nemusíte se bát, během čekání na aktivaci  je doména plně funkční, jen je nezabezpečená (nezabezpečených domén je i v dnešní době pravděpodobně stále více).

Aktivace je opravdu velmi snadná – v seznamu vámi registrovaných domén vyberte tu požadovanou a následně v levém menu klikněte na odkaz „Nastavení DNSSEC“. Zde nastavte možnost „použít DNSSEC WEDOS“ a klikněte na tlačítko „Nastavit“. Stav aktivace můžete průběžně sledovat na stránce „Přehled požadavků“, záznam „doména – změna KEYSETu“. Jak jsem již napsal výše, aktivace by neměla trvat déle jak hodinu.

d) Nastavujeme Blogger 

Po obecném úvodu (bez kterého by to nebylo ono) se konečně dostáváme k tomu, proč vůbec tento článek vznikl – k nastavení Bloggeru tak, aby se Vám při zadání vaší domény zobrazil v prohlížeči váš blog a ne parkovací stránku (viz výše).

Máte na výběr ze dvou scénářů:

1) Pro blog chcete použít doménu druhého řádu – tedy v mém případě www.jakubsenk.cz
2) Pro blog chcete použít doménu třetího řádu – tedy v mém případě např. blog.jakubsenk.cz

Postup bude pravděpodobně stejný nebo velmi podobný, zvolil jsem první scénář.

V nastavení vašeho konkrétního blogu v sekci „Základní“ najdete část „Publikování“, kde klikněte na „Přidat vlastní doménu“.

Přidáváme vlastní doménu

Do předpřipravené kolonky vepište vámi registrovanou doménu i s www na začátku nebo s doménou 3. řádu (neco.domena.cz). Blogger vám vrátí chybovou hlášku, že nemohl ověřit vaše vlastnictví dané domény, což je v tomto případě správně. Společně s touto chybovou hláškou vám vrátí i dva řádky, které je potřeba dopsat do vašich DNS záznamů v konfiguraci vaší domény. Tímto si Blogger bude moci zkontrolovat, že danou doménu opravdu vlastníte.

Chybová hláška

Blogger tedy ponechte tak, jak je (okno tedy nezavírejte) a přesuňte se zpět do webové konfigurace vaší domény u registrátora.

e) Nastavujeme doménu

Ve webové konfiguraci vašeho účtu u Wedosu přejděte do konfigurace dané domény. V levém menu klikněte na položku „Editace DNS záznamů“, měla by se vám zobrazit tabulka s předdefinovanými záznamy od registrátora, které zajišťují parkování vaší domény. Před zahájením úprav si připravte zálohu této konfigurace – pomocí screenshotu obrazovky. Předdefinované záznamy bude totiž potřeba smazat.

Do této tabulky je potřeba dopsat výše zmíněné 2 záznamy, které vám vygeneroval Blogger. První z nich slouží pro ověření vlastnictví domény, druhý pak zajistí vlastní přesměrování domény na váš blog.

Dále se doporučuje smazat dříve nadefinované(výchozí) záznamy, a místo nich nadefinovat „A“ záznamy nové dle dokumentace k Bloggeru:

216.239.32.21
216.239.34.21
216.239.36.21
216.239.38.21

Tento krok však není povinný. U mne vypadá konfigurace tedy takto:


f) Nastavujeme Blogger II.

Nyní se vraťte do nastavení Bloggeru, pevně věřím, že jste okno nezavřeli a máte tak již vyplněnou doménu. Nyní stačí počkat max. 60 minut (mně stačilo cca 5 minut), než vámi nadefinované změny v nastavení DNS začnou platit a stiskem na tlačítko „Uložit“ by se měla provést změna i na straně Bloggeru. Postup můžete opakovat dokud Blogger úspěšně neověří vlastnictví vaší domény.

Po úspěšném uložení změn ověřte, že po zadání vaší domény včetně www funguje přesměrování na váš blog. Poté je potřeba udělat poslední krok – aktivaci funkčnosti přesměrování i bez zadání www (doposud by to nemělo fungovat). Stačí se v nastavení Bloggeru vrátit do konfigurace vaší domény a v ní vybrat možnost (v mém případě): „Přesměrovat doménu jakubsenk.eu na doménu www.jakubsenk.eu.“, čímž by vám mělo začít fungovat i přesměrování na blog bez zadání www u adresy.

Přesměrování domena.eu na www.domena.eu

Pevně doufám, že se vám podařilo vše správně nakonfigurovat, a že vám přesměrování blogu na vaší doménu funguje. S nastavením si lze dosytosti vyhrát. První nastavení bez předchozích zkušeností není otázkou pěti minut, je potřeba si vše v klidu projít, případně si něco přečíst o fungování DNS a podobně a v nejhorším případě problém řešit s někým zkušenějším. Myslím si však, že pomocí tohoto návodu to nakonec zvládne většina čtenářů (pevně věřím, že všichni).

PS: Tento návod je 300. článkem od vzniku tohoto blogu (tedy od 13. srpna 2008).

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Návody, O mém blogu | komentářů 16

Aplikace Link2SD aneb řešení problému s malou integrovanou pamětí u telefonu

Jedním z největších problémů Huawei Ascend G300 je bezesporu malá interní paměť, celková její velikost je 756 MB, do které se instalují všechny aplikace (velké datové soubory se instalují většinou rovnou na větší SD kartu).

Novější verze Androidu sice obsahují v sobě funkci pro přesun aplikace na SD kartu (interní nebo externí dle nastavení úložiště v nastavení telefonu), avšak toto řešení má svá úskalí:

  • nesmí být zakázán výrobcem telefonu – své by o tom jistě mohli mluvit majitelé telefonů Samsung a pravděpodobně i jiných značek, naštěstí je Huawei rozumný a nic nezakazuje.
  • nesmí být zakázán výrobcem aplikace
  • nesmí se jednat o integrovaný „bloatware“ (typicky Facebook a další „velmi potřebné“ aplikace, které jsou nainstalovány ihned po rozbalení telefonu a nelze je běžnými způsoby odstranit)
  • nesmí se jednat o systémovou aplikaci
  • i po tomto přesunutí v integrované paměti telefonu zbude část aplikace
Všechny tyto problémy řeší aplikace Link2SD, avšak je potřeba root telefonu, a to bez porušení záruky nelze. Návod na provedení rootu najdete zde, upozorňuji však, že vše děláte na vlastní riziko a při provádění rootu ztrácíte záruku k telefonu. Na druhou stranu Huawei G300 je v mém případě prvním a zatím posledním telefonem, u kterého používám root a nikdy jsem se do problémů nedostal. Návod je však určen pokročilým uživatelům Androidu. Link2SD umožňuje instalaci (přesun) celých aplikací na speciální oddíl na SD kartě. Aplikace by tak neměli zabírat v integrované paměti prakticky žádné místo.
V dnešním článku popíši instalaci aplikace, resp. především jak připravit onen „speciální oddíl“ na SD kartě, instalace je pak prakticky stejná jako každá jiná, je nutné si dát pozor pouze při prvním spouštění aplikace. Poté ukáži, jak aplikaci přesunout z interního úložiště na SD kartu a naopak.
Na SD kartě je totiž nutné vytvořit druhý oddíl typu ext2,3,4 nebo FAT32 (doporučuji Ext4) s libovolnou velikostí – já zvolil 5 GB, na fórech doporučovali i 2 GB. K vytvoření oddílu můžete použít libovolný software pro práci s diskovými oddíly. V Linuxu např. GParted, ve Windows pak např. MiniTool® Partition Wizard Home Edition, oba jsou dostupné zdarma, první z nich je i opensource a nachází se v repozitářích většiny distribucí. Samozřejmě SD karta nemusí být prázdná, pomocí odkazovaných nástrojů lze z volného místa na SD kartě vytvořit nový oddíl – resp. nejprve původní zmenšit, čímž vznikne prázdné místo na kartě a to je potřeba zformátovat a vytvořit tak nový, druhý, oddíl. Samozřejmě nedojde ke ztrátě dat, což je potěšující.
Druhý oddíl pak jen neuvidí Windows, ať už použijete jakýkoli typ souborového systému. Opět si dejte pozor na to co děláte a data na SD kartě si nejprve zálohujte. Celý proces vytváření oddílu se dá zvládnout za pár minut, záleží na vaší šikovnosti a rychlosti vaší paměťové karty – dnes se nevyplácí kupovat kartu, která nemá alespoň class 10 (existuje pak ještě rychlejší class UHS-I, která bez problémů funguje i v Huawei G300 díky zpětné kompatibilitě).
Po vložení SD karty z PC do mobilního telefonu byste neměli poznat žádný rozdíl – aplikace budou fungovat i nadále, jen se změnila velikost kapacity karty. 
Nyní stačí nainstalovat aplikaci a po prvním spuštění se vás aplikace zeptá, jaký formát má druhý oddíl na vaší kartě, vyberte ten, který jste použili při tvorbě oddílu. Následně se karta připraví a mobil se restartuje. Po restartu je již vše připraveno. 
Po opětovném spuštění aplikace vám aplikace zobrazí seznam všech aplikací, které máte nainstalovány v telefonu, včetně těch integrovaných a systémových. U každé z nich pak máte uvedeny základní informace (velikost aplikace, velikost datových souborů, zabrané cache a zda je na paměťové kartě, případně v námi vytvořeném speciálním oddílu). Nyní stačí kliknout na aplikaci, kterou byste rádi přesunuli do speciálního oddílu (a ušetřili tak velmi omezenou kapacitu interního úložiště), čímž se vám zobrazí ještě podrobnější informace o dané aplikaci a několik velmi důležitých tlačítek – „Akce“, „Přesunout na SD kartu“, „Vytvořit odkaz“ a „Odebrat odkaz“. 
Popis funkcí jednotlivých tlačítek:
a) Akce – po stisknutí tohoto tlačítka se vám v kontextové nabídce zobrazí celá paleta akcí, které můžete s danou aplikací provést. Nás však v tomto případě toto tlačítko nezajímá. 
b) Přesunout na SD kartu – toto tlačítko pouze vyvolá standardní (systémový) přesun aplikace na SD kartu.
c) Vytvořit odkaz – toto tlačítko nás zajímá. Pomocí něj lze spustit přesun aplikace na SD kartu do námi vytvořeného oddílu. Po jeho stisku se vás aplikace zeptá, co všechno chcete z aplikace přenést na speciální oddíl SD karty, osobně jsem vždy zatrhl všechny možnosti (buď 2 nebo 3). Po pár vteřinách je hotovo.
d) Odebrat odkaz – přesune aplikaci (nebo vámi vybranou část) zpět do interní paměti. 
Dnes jsem aplikaci objevil, po zběžném přesunu většiny mnou nainstalovaných aplikací a některých integrovaných aplikací (Google+, Google Keep…) na SD kartu jsem ušetřil necelých 200 MB (celkem mi tak zbývá asi 315 MB volného místa v integrované paměti), což je u 756 MB integrované paměti poměrně hodně. A to většina mnou nainstalovaných aplikací byla již dříve přesunuta na SD kartu pomocí systémové funkce. 
Přesun aplikací neměl negativní vliv na jejich funkčnost, dokonce se mi zdá, že díky použití kvalitní SD karty se zlepšil startovací čas těchto aplikací a také jejich plynulost (aplikace a její cache není v interní paměti, která asi nebude nejrychlejší). Přesun lze provést na více aplikacích zároveň – pomocí „multi výběru“ z nabídky programu.
Místa by se dalo ušetřit ještě více – přesunem většiny integrovaných aplikací, to jsem však dnes již nestihl. Dnes jsme si ukázali to nejdůležitější co lze s programem provádět – jak přesunout aplikaci na SD kartu (do speciálního oddílu) a jak ji případně přesunout zpět (např. v případě problémů). Aplikace toho umí však více, o čemž se zmíním někdy příště.
Screenshoty z Internetu:
Aplikace Link2SD – seznam nainstalovaných aplikací, odkaz na zdrojový screenshot zde.

Informace o jednotlivých úložištích (interní paměť, interní SD karta, první a druhý oddíl na externí kartě a systémový oddíl) , odkaz na zdrojový screenshot zde

Rubriky: Android, Huawei Ascend G300, Kubovy vyřešené problémy, Root | komentářů 21

Jak obnovit GRUB v Ubuntu

Častým problémem při používání více operačních systémů je ztráta či přepsání zavaděče, tedy v našem případě většinou GRUBu. Tento problém se projevuje tak, že při zapnutí počítače nejste vyzváni k výběru operačního systému, který si přejete spustit. Místo toho se vám zobrazí nějaké chybové hlášení (to se však liší) a GRUB se vám vůbec nezobrazí. Nemůžete tak nabootovat do žádného systému a na obrazovce vašeho notebooku či monitoru vidíte jen chybové hlášení.

K tomuto dochází povětšinou špatným postupem při instalaci více operačních systémů (např. nejdříve nainstalujete Ubuntu, poté až Windows), nebo chybou instalace Ubuntu a v neposlední řadě se to může stát i vlivem systémové či jiné chyby.

Řešení je naštěstí poměrně jednoduché. Stačí mít dvě věci: instalační disk Ubuntu (ideálně samozřejmě s verzí 13.04, ale mělo by to fungovat i u starších verzí systému) a musíte vědět označení disku a oddílu, na kterém máte systém nainstalován.

Do DVD mechaniky vložte instalační médium Ubuntu, restartujte počítač a nabootujte do live verze Ubuntu. Toto trvá 3-5 minut dle rychlosti vašeho počítače a DVD mechaniky. Jeden z postupů, jak zajistit nastartování počítače z DVD najdete například na této stránce.

Jakmile vám Ubuntu nabootuje z DVD, stačí otevřít terminál (v Ubuntu pro spuštění terminálu existuje klávesová zkratka CTRL-ALT-T) a do konzole napište níže dva uvedené příkazy:

sudo mount /dev/sdXY /mnt 
sudo grub-install –root-directory=/mnt /dev/sdX

kde sdXY je označení oddílu, ve kterém máte nainstalováno Ubuntu a sdX je pak označení disku, na kterém máte nainstalováno Ubuntu (většinou „sda“). Pokud tyto informace nevíte, pak je můžete zjistit například pomocí programu gparted (pomocí příkazu „sudo gparted“).

Takto vypadá spuštěný GParted na mém počítači

Výše uvedený screenshot zachycuje spuštěný program GParted a rozdělení disků na mém počítači. Z něj je patrné, že Ubuntu mám nainstalováno na oddílu sda6 a disku sda. Lze to poznat dle přípojných bodů – hledejte tedy oddíl, který má u sebe uveden přípojný bod /. Pokud se vám přípojné body nezobrazují, pak se ve většině případů jedná o disk s EXT (2,3,4) oddílem. Pokud je jich více, pak si musíte vzpomenout na volnou či celkovou kapacitu systémového oddílu.

Nic jiného s programem GParted již nedělejte a po zjištění potřebných informací jej zavřete. Zjištěné informace tedy vepiště do výše uvedených příkazů.

Jakmile se provedou, zkuste restartovat počítač a následně by se vám měl zobrazit GRUB pro výběr operačního systému. Samozřejmě nezapomeňte vysunout před restartem instalační DVD s Ubuntu.

Rubriky: Kubovy vyřešené problémy, Linux, Návody, Ubuntu | Napsat komentář

Ubuntu 13.10 již za měsíc

Jak vyplývá oficiálních anglicky psaných wiki stránek Ubuntu, již za měsíc a dva dny se dočkáme nové verze Ubuntu, v tomto případě 13.10. V dnešním článku bych se rád zmínil, co nás do 17. října čeká a na co se můžeme 17. října těšit.

Vývojový plán

Vývoj nové verze Ubuntu, tedy 13.10, započal oficiálně 30. května tohoto roku, kdy nastal tzv. FeatureDefinitionFreeze, což je milník, ke kterému muselo být nadefinováno, co bude/nebude nové Ubuntu obsahovat. Tento seznam pak šel oficiálně k programátorům, aby měli podle čeho vyvíjet.

Za necelý měsíc, 27. června 2013,  pak byla již uvolněna první alpha verze nové verze systému. 25. července pak byla vydána druhá alfa verze systému, a také nastal tzv. DebianImportFreeze, což je milník, ke kterému se měl ukončit import zdrojových debianových balíčků (balíčky obsahující zdrojový kód všech aplikací, které budou v novém Ubuntu a pocházejí z Debianu) do nového Ubuntu. Tyto balíčky se pak přetvoří do klasických balíčků pro Ubuntu a vloží se do repozitářů Ubuntu. Pokud potřeboval vývojář po tomto datu nějaký balíček z Debianu, musel si o něj požádat.

Od 29. srpna se již nemělo pokračovat ve vývoji nových funkcí, celý tým se měl od tohoto data již soustředit na hledání a opravování chyb v nové verzi Ubuntu. Nastal totiž tzv. FeatureFreeze. Ke stejnému dni byla vydáni i první beta verze systému.

Další milníky nastanou následující čtvrtek, 19. září. Od tohoto data se již nesmí měnit vzhled operačního systému, taktéž k tomuto datu by se měl uzavřít vývoj dokumentace. K tomuto datu totiž nastali milníky UserInterfaceFreezeDocumentationStringFreeze. 26. září bude vydána první RC verze, a pokud nebudou objeveny zásadní problémy, bude tato verze jen přejmenována na finální.V opačném případě bude vydána pravděpodobně RC2 verze.

Finální verze lokalizačních balíčků by měla být udělána k 10. říjnu a týden na to, 17. října bude vydána finální verze Ubuntu 13.10.

Vlastnosti Ubuntu 13.10

Kódové označení této verze Ubuntu je Saucy Salamander (drzý mlok dle české Wikipedie). Jedná se o poslední vydání, ve kterém je jako výchozí prohlížeč zvolen Firefox. V následující verzi 14.10 převezme tuto roli Chromium, které je základem pro Chrome od Googlu, který si pak do něj přidává některé vlastní funkce.

V 13.10 bude pokračovat práce na současném Unity. Vývojáři se zaměří jednak na opravu chyb, ale přidají i funkce navíc, např. Smart Scopes.

Smart Scopes si klade za cíl rozšířit počet míst, ve kterých budeme moci vyhledávat přes Dash. Aktuálně se tímto způsobem dá vyhledávat v počítači, na externích úložištích a na Amazonu. Smart Scopes tuhle paletu rozšíří o dalších cca 100 nových míst, jako např. v aplikacích, v záložkách Chromia, na Facebooku, v souborech a složkách, na Google Drive a podobně.

Compiz bude aktualizován na verzi 0.9.10, díky čemuž bude opraveno hodně chyb a jeho výkonnost bude na lepší úrovni.

V této verzi bude použit Mir pro běh Unity na podporovaných kartách. U ostatních se bude i nadále používat standardní X server.

Jako výchozí programy, pro kancelářskou práci, poslech hudby a email budou použity LibreOffice 4.1, Rhythmbox a Thunderbird.

Stahování

Pokud se vám Ubuntu 13.10 zalíbilo a rádi byste jej zkusili, můžete tuto verzi Ubuntu stahovat zde (Beta1) nebo zde (denní vydání). Jelikož se jedná o nefinální verzi operačního systému, instalujte ji raději jako virtuální, např. pomocí Virtual Box, aby jste se vyhnuli problémům s vaším počítačem a daty v něm.

Zdroje:

Výše odkazované a dále pak:

Techrepublic.com
Omgubuntu.co.uk

Rubriky: Aktuality, LibreOffice, Linux, Ubuntu | Napsat komentář