Proč jsem přešel z Windows na Mandrivu

Již necelý rok používám skoro výhradně Mandrivu místo Windows. V dnešním oddechovém článku bych se rád zmínil o tom, proč tomu tak je a co se mi na Windows nelíbí. Tento zápisek by se tak mohl případně stát odrazovým můstkem pro ty, kteří se rozhodují, jestli mají učinit stejný krok jako já – přejít z Windows na nějakou distribuci (nejlépe samozřejmě na Mandrivu), či nikoliv. 

Účelem tohoto článku naopak NENÍ porovnávat tyto dva systémy, nikdy to dle mého názoru nejde objektivně porovnat, protože ať se snaží být člověk co nejvíce objektivní, vždy více sympatizuje s tou či onou alternativou a nadržuje ji. 

Platformu Windows jsem používal nějakých 10 či 11 let, během kterých jsem si vyzkoušel vše, co se dalo, čili jak DOS, tak Windows 3.11, Windows 95,98, XP, Vistu a před pár dny i na několik hodin RC verzi Windows 7, jen Windows ME mě nějak minul.

Až v roce 2003 jsem se poprvé dozvěděl o tehdy pro mě neznámém GNU/ Linuxu a jeho distribuci Mandriva, které jsem byl vždy věrný a konkurenční distribuce jsem zkoušel maximálně pár dní. Ze začátku mé první pokusy s Mandrivou nedopadali dobře a vždy jsem tak měl Mandrivu jen na testy.

Až loni, v roce 2008, mi došla trpělivost a konečně jsem se odhodlal k definitivnímu přechodu s tím, že si sice Windows XP Home ponechám v počítači, ale jen pro případ nouze, kdy škola striktně vyžaduje používání softwaru pouze pro platformu Windows, např. Visual Studio.

Vlastně nejzávažnějším důvodem, proč jsem lidově řečeno „přešel“ na Mandrivu byl jednoduchý, ukázalo se totiž že Microsoft (dále jen MS) pomalinku ukončuje úplnou podporu Windows XP a pouze poskytuje rozšířenou, u které bude vydávat záplaty jen na bezpečností chyby tohoto systému a již ne na všechny chyby, což se mi moc nelíbilo.

Dalším důvodem byl i fakt, že tehdy hit od MS, Windows Vista, se ukázal býti ne moc podařeným a hlavně, alespoň pro mě, nic nepřinášejícím. Sice je pravda, že udělali nový vzhled, ale mnoho dialogových oken vypadalo stejně jako v XP, některé ještě rozdělily na několik dalších a tak více znepřehlednili případné nastavování.

A tak jsem měl dilema, používat operační systém, u kterého již nemůžu čekat žádné invence, nebo používat Windows Vista, který toho taky moc nového nepřinesl (krom nového vzhledu a podpory DX 11) ? Nakonec jsem vybral trošku skrytou možnost číslo tři a přešel jsem na Mandrivu.

A co jsem získal?

1) Stabilitu

Po celou dobu práce s Mandrivou se mi ani jedenkrát nestalo, že by se mi objevila chybová hláška kernel panic, což je obdoba pro BSOD ve světě Windows neboli modrá smrt, která má za následek nutný restart OS.

2) Systém mě neobtěžuje

Každý uživatel Windows to zažil, přihlásil se do systému a vyskočilo na něj okno, že jsou připraveny aktualizace. Tady je ještě vše ok, tohle se děje i v Mandrivě. Problém je ten, že po aktualizaci Vás Windows velmi často neustále upozorňuje, že je potřeba resetovat systém, jinak aktualizace se neaktivují, což považuju již za obtěžování a zbytečné zdržování, zvláště v případě, kdy je potřeba pracovat a nestarat se o aktivaci aktualizací.

Aktualizace se neaktivují pouhým restartem, ale musí se každá zvlášť aktivovat při vypínání OS, což opět zdržuje.

V Mandrivě prostě aktualizace nainstalujete a nic Vás již nebude vyrušovat, aktualizace se aplikují hned (softwarové) či při následném restartu (systémové), navíc  restart netrvá o nic déle než restart klasický.

Toto má jednu vyjímku, a sice v případě, kdy aktualizujete jádro, to je pak Vám systémem řečeno, že je dobré provést restart, ale opět Vás k tomu nenutí.

3) Žádná aktivace, registrace…

Povinná aktivace je pochopitelně taky minulostí, nemusíte žádnou provádět. Chápu, že se MS snaží chránit svůj software před kopírováním, leč jak se již několikrát ukázalo, ochrany softwaru jsou zbytečné, protože piráti si vždy najdou cestu a v konečném důsledku trpí jen a pouze platící zákazník a to navíc hned dvakrát:

a) MS neustále vylepšuje proces aktivace a vlastní ochrany OS proti kopírování a nelegálnímu používání, což má za následek vyšší výslednou cenu produktu -> zákazník zaplatí více.

b) Pokud se nepletu, byly případy (a ne vyjímečné), kdy legální uživatel byl vlivem nějaké chyby v OS či aktualizace považován za nelegálního -> uživatel musel řešit s tímto zbytečné problémy.

4) Daleko jednodušší instalaci software

Pryč jsou ty doby, co jsem musel všechny programy stahovat z domovských stránek výrobce daného softwaru a každý pojednom ručně instalovat, nyní se o vše stará samotná Mandriva, samozřejmě se musí jednat o software, který je přítomen v repozitářích Mandrivy (a že ho není málo 🙂 ).

V případě vydání nového software tak již nemusím stahovat tento software ze stránek výrobce, ale Mandriva mě hezky upozorní, že nalezla aktualizace softwaru s tím, že po kliknutí na danou ikonu vedle hodin se spustí aktualizační průvodce, pomocí kterého provedu vlastní aktualizaci.

Instalace softwaru se nese v podobném duchu, stačí spustit příslušný nástroj (čili Správu software), napsat do kolonky pro hledání jmeno hledaného software a zathnout u něj klasický čtvereček, pomocí kterého jej vyberete k instalaci. Tento postup můžete opakovat a v rámci jednoho instalování vícekrát, a tak nainstalovat tolik softwaru, kolik potřebujete. Po vybrání všech programů jen volbu potvrdíte a software se stáhne z Internetu a poté automaticky nainstaluje.

Vy jen počkáte, než se vše provede a poté již můžete ihned software začít používat, v drtivé většině případů (99,9 %) není potřeba restartovat počítač. Vyjímkou jsou tak jen prakticky nová jádra.

Výběr softwaru trvá chvíli (max. 5 minut, pokud chcete nainstalovat více programů a víte jak se jmenují), a po zbytetek času se nemusíte o nic starat o vše je postaráno.

5) Minimum tvrdých restartů PC

Tvrdý restart, čili takový, u kterého jsem musel použít tlačítko RESET na krabici od počítače, jsem skoro vůbec nemusel používat, jedna z mála „příležitostí“ byla aktualizace Mandrivy na verzi 2009.1, kdy se vyskytly problémy s jádrem, kdy bylo po aktualizaci nutné jádro násilně restartovat, poté již bylo vše OK.

Vše je díky tomu, že i při totálním zaseknutí CPU (zdánlivém) během práce, kdy se ani s ikona myši nepohybovala a počítač nereagoval ani na CTRL-ALT-DEL, aby se mi zobrazil Správce procesů, abych se podíval, jaký že to proces blokuje počítač, jsem měl stále „při ruce“ magickou zkratku CTRL-ALT-Backspace, která násilně ukončí většinu procesů, „shodí“ X11 server a s tím i jakékoli grafické prostředí a restartuje jej a mám tak připravený systém do 5 sekund, stačí se jen opět přihlásit.

Samozřejmě příjdu o neuložená data, ale nemusím alespoň zdlouhavě restartovat počítač, což by ve světě Windows bylo jediné možné východisko.

Pokračování příště…

Příspěvek byl publikován v rubrice Mandriva, O mně. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *